Terejové na Galapágách

Když se zeptáte sami sebe, co je tak fascinujícího na těchto ptácích, určitě si v první chvíli odpovíte, že jsou to právě ty modré nohy, tak modré jako u žádného jiného ptáka. Pak následuje řada dalších otázek, které vás donutí dozvědět se o těchto ptácích něco víc.

Terejové se nezaleknou ani mladého lachtana

1. Kam vlastně tereje zařadit a kdo jsou jejich příbuzní?

Terejové patří do řádu veslonohých (Pelecaniformes), jejichž společným rysem je především stavba jejich nohou. Všichni představitelé tohoto řádu mají všechny čtyři prsty (včetně palce) otočeny dopředu a prsty jsou spojeny plovací blánou. Kromě tohoto hlavního znaku spojuje šest čeledí tohoto řádu i (více či méně) roztažitelný krční vak, hluboce rozeklaný zobák, zredukované nozdry a společná starost obou rodičů o výchovu a krmení mláďat. Rovněž ryby, jako téměř stoprocentní zdroj potravy, lze považovat za charakteristický rys tohoto řádu.

Zepředu vypadají terejové skutečně poněkud komicky

Všech devět druhů terejů je zařazeno do čeledi terejovitých (Sulidae). K　jejich nejbližším příbuzným patří:

- faetonovití Phaethontidae (3 druhy)

- pelikánovití Pelecanidae (7 druhů)

- kormoránovití Phalacrocoracidae (39 druhů)

- anhingovití Anhingidae (4 druhy)

- fregatkovití Fregatidae (5 druhů)

Kromě čeledi anhingovitých se na Galapágách můžeme setkat s　minimálně jedním zástupcem z　každé čeledi veslonohých.

 

2. Kolik druhů terejů známe, kde žijí?

Podle většiny dostupných zdrojů žije v　současné době 10 druhů terejů, některé zdroje je navíc dělí do tří rodů. Nejohroženější z　terejů je terej Abbottův (Sula abbotti), který žije pouze na¨Vánočních ostrovech mezi Austrálií a Indonésií. Ostatní druhy osídlily téměř všechna mořská pobřeží kontentů a ostrovy s　výjimkou nejchladnějších oblastí. Jednotlivé druhy mají většinou oddělená teritoria a výskyt dvou či více druhů v　jedné oblasti není obvyklý.

Bílá forma tereje červenonohého je na Galapágách vzácná

Typickým příkladem poměrně ostré hranice dvou druhů je výskyt tereje modronohého (Sula nebouxii) a guánového (Sula variegata). Zatímco první druh žije na západním pobřeží jižní a střední Ameriky severně od Peru, druhý obývá toto pobřeží na jih od Peru. Podobně je to s　terejem maskovým (Sula dactylatra) a velice podobným terejem tichomořským (Sula granti).

Terej tichomořský na Espaňole Galapágy jsou tomto ohledu výjimkou. Na souostroví žijí celkem tři druhy terejů: terej modronohý (Sula nebouxi)i, terej tichomořský - Nasca (Sula granti) a terej červenonohý (Sula sula). Posledně jmenovaný terej žije na severních ostrovech ( např. na Genovese)

 

3. Jaké jsou typické společné znaky terejů

Všichni jsou velcí silní mořští ptáci s　dlouhým rozeklaným zobákem, jehož koutky zasahují až za oči. Měří od 65 do 100 cm a váží od 1 do 3,5 kg. Mají zašpičatělá dlouhá křídla o rozpětí až 1,7 m. Krátké nohy s　velkými chodidly jsou dobře přizpůsobeny k　potápění ze střemhlavého letu. Krční vak je malý, hlavně při srovnání s fregatkami a pelikány. Jejich kosti jsou silně pneumatizovány a vzduchové vaky jsou i pod kůží. Kolem koutků zobáku a očí mají lysinu. Průměrný věk terejů je mezi 10-20 lety, jsou ale známi i ptáci staří více než 40 let.

 

4. Jak a čím se živí?

Potravou terejů jsou převážně mořské ryby, které terej loví střemhlavým pádem z výšek 10-30 m nad mořem (někdy až 100 m). Těsně nad hladinou dosahují rychlosti téměř 100 km/hod. Jako ochrana před zraněním o hladinu se u nich vyvinula na břišní straně těla podkožní vrstva se vzduchovými polštáři. I přes tuto ochranou vrstvu poměrně často dochází (zejména v　příboji u břehu) ke zranění terejů, které prakticky vždy končí smrtí.

Během období sucha přináší ke　břehům Galapág studený Humboltův proud výrazně víc planktonu, za kterým se sem táhnou obrovská hejna ryb. Terejové modronozí jsou v　tomto období schopní spojit své síly a lovit ve velkých hejnech. Stovky až tisíce ptáků se téměř synchronně vrhají do mořských vln a nedávají tak rybímu hejnu šanci k　úniku.

Na příbřežních skaliskách terejové odpočívají před dalším lovem na moři

Terejové se běžně potápí do hloubky kolem 10 metrů. Někdy si při potopení pomáhají pod vodou i křídly a v tom případě dosahují hloubek až 25 metrů. Ryby obvykle polykají ještě pod vodou a ven se vynořují jen s většími úlovky. Nad vodou jsou terejové často napadáni fregatkami, které neustálým dotíráním a klováním donutí tereje kořist upustit. Padající úlovek se pak stává snadnou kořistí flexibilnějších fregatek.

 

5. A co páření a hnízdění?

Terejové se páří během celého roku. Jejich zásnubní tance i hnízdění jsou u druhů hnízdících na Galapádách podobné. Pokusím se poněkud podrobněji popsat páření a hnízdění terejů modronohých (Sula nebouxii).

Terejové modronozí jsou monogamní se sklonem k　příležitostné bigamii. Nemají konkrétní období páření, ale patří mezi tzv. opurtunistic breeders, což ve volném překladu a zjednodušeně znamená, že se páří tehdy, když je příležitost. Cyklus páření přitom bývá 8 – 9 měsíců.

Při námluvách sameček ( s menšími zorničkami) obřadně zvedá své nohy, zatímco samička obrací hlavu k nebi

Námluvy terejů iniciuje sameček, který začne létat a obcházet kolem hnízda, ve kterém je samička. Snaží se ji zaujmout svýma modrýma nohama, které zvedá nepřirozeně vysoko a pomalu přešlapuje. Někdy při tom nabízí kousky materiálu na vylepšení hnízda. Těchto zdvořilostí jsme byli svědky u terejů tichomořských (Sula granti) na ostrově Epaňola. Během tance sameček natáčí roztažená křídla vnější stranou k　samičce a střídavě zdvihá hlavu k nebi a k zemi.

Po tanci si nasedne sameček na samičku a dochází k　páření. Oba zvedají hlavu k nebi a sameček při tom vydává vysoké pískavé zvuky, samička odpovídá sténavými poněkud hlubšími zvuky.

Hnízdění probíhá u terejů modronohých, podobně jako u terejů tichomořských (Sula granti), na zemi, a to na rozdíl od terejů červenonohých (Sula sula), kteří si hnízda staví ve větvích stromů. Hnízda jsou velice mělké jamky někdy ohraničené kamínky nebo větvičkami. Nejvýraznějším poznávacím znakem je ale ptačí trus (guáno), které obkresluje hnízdící stanoviště. Toto „značení“ zajišťuje samička, která se v　průběhu zahřívání vajec neustále otáčí proti slunci a tak vytváří téměř rovnoměrnou guánovou kresbu kolem hnízda. U všech druhů terejů jsou budována - z　důvodu zvýšení bezpečnosti - ve větších koloniích.

Asi desetidenní mláďata tereje modronohého Samička klade 2 – 3 vajíčka a oba partneři se střídají při jejich zahřívaní a hlídání. Doba inkubace u terejů modronohých je 41 – 45 dní. Mláďata se rodí slepá a holá a až po několika dnech obrůstají prachovým peřím. Ještě měsíc po vylíhnutí nejsou mláďata schopna udržovat stabilní teplotu.

Terejové modronozí (Sula nebouxii) jsou jedni ze 2 druhů terejů, kteří jsou schopni odchovat dvě mláďata, a to díky tomu, že loví v　blízkých mělkých pobřežních vodách. Pokud však z jakéhokoliv důvodu nejsou schopni zajistit dostatek potravy, začnou krmit jen větší z　mláďat, aby alespoň jedno vychovali.

Pozn. Na rozdíl od tohoto druhů terejů snáší terejové červenonozí- (Sula sula) pouze jedno vejce. U terejů tichomořských (Sula granti) se vyvinul zvláštní druh kanibalismu u mláďat.

Přestože tito terejové snáší dvě vejce, starší z　obou mláďat to menší a slabší doslova vyštípe z　hnízda od matky a toto mládě hyne velice rychle hladem a přehřátím.

Silnější mládě tereje tichomořského, které přežilo Mláďata se živí natrávenou potravou tak, že vkládají zobák hluboko do hrdla rodičů. Pár má v　prvním období po vylíhnutí mláďat rozděleny funkce. Zatímco samička sedí a zahřívá vejce, sameček zajišťuje potravu. K zahřívání vajec využívají terejové silně prokrvené plovací blány. Jakmile mládě povyroste a je schopno termoregulace, připojí se samička k samečkovi, aby byly schopni uspokojit zvyšující se nároky na jídlo svého potomstva. Hmotnost mláděte těsně před tím než začne létat (přibližně za 102 dnů) je viditelně vyšší než hmotnost rodičů. Ještě asi 55 dnů jsou však mladí terejové závislí na rodičích.

Hnědá forma tereje červenonohého

 

6. Co říct nakonec?

Anglicky se terejům říká Booby. Tento název byl převzat ze španělštiny a znamená klaun. Určitě vám tento pták (nejen při přešlapování) klauna skutečně připomene, ale především Vám připomene Galapágy a svět zvířat, který se nám lidem naštěstí doposud nepodařilo zničit.

 

Ekvador 10/2009