Lemuři - endemiti Madagaskaru

Dnes by si na duchy zemřelých vzpomněl už málokdo, pokud by pan Linné nepoužil tento latinský výraz v polovině 18. století pro skupinu nižších primátů, kteří žijí na Madagaskaru.
Tento vědecký název pak byl převzat téměř do všech jazyků. Co vedlo vědce k tomu, že roztomilým zvířátkům dal jméno zlých duchů? Snad to byl jejich převážně noční život,
snad to byly jejich velké oči nebo snad určitá podobnost s člověkem, kdo ví?

Noční lemur Maki trpasličí

Co však víme určitě, že právě lemuři jsou jednou z největších atrakcí, které lákají přírodumilovné turisty na Madagaskar. I pro nás to byl jeden z hlavních cílů naší cesty - uvidět a nafotit tyto madagaskarské primáty.

První nalezené fosilní pozůstatky primátů lze datovat do doby asi před 60 miliony let. Tedy do doby, kdy už byl Madagaskar jednoznačně oddělen od Afriky a pravděpodobně i od Indie. Evoluční vývoj živočichů zde tedy probíhal odděleně bez výraznějších vlivů okolního světa.
Vyvinuli se tedy na Madagaskaru lemurové z prvních hmyzožravých savců, kteří prokazatelně žili na území dnešního ostrova ještě před oddělením od Afriky? Nebo se na ostrov dostali jako „trosečníci“ na vyvrácených stromech?

Rekonstrukce pravěkého lemura Archaeoindris fontoynontii (převzato z Wikipedie)

Současné poznání se přiklání k druhé možnosti a datuje „ připlutí trosečníků“ do období před zhruba 42 miliony lety. Podrobná evoluce lemurů za dlouhých 42 miliónů let už asi nebude nikdy zcela zmapována, přesto se z kosterních pozůstatků podařilo do dnešního dne popsat 16 vymřelých druhů lemurů. Většina z nich žila ještě před několika desítkami tisíc let a možná jen tisíci let a možná, že žili ještě současně s prvními lidskými přistěhovalci. Některé druhy
přitom dosahovali výrazně větších rozměrů i hmotnosti než současní lemurové. Rekordmanem byl pravděpodobně pralemur Archaeoindris fontoynontii, který svojí hmotností (přes 200 kg) předčil i dnešní největší primáty, gorily. Vědci u něj zjistili určité příbuzenské souvislosti s dnešními jihoamerickými lenochody. Nejpozději na přelomu letopočtu však všichni větší živočichové (a tedy i lemurové) na Madagaskaru vyhynuli. Pravděpodobně v důsledku klimatických změn.

V současné době se žije na Madagaskaru okolo 60 druhů lemurů, které dělíme do pěti čeledí.

Druhově nejpočetnější čeledí lemurů jsou Makiovití (Cheirogaleidae). Tato čeleď má i svá další nej: patří do ní nejmenší a současně nejprimitivnějších primáti. Čeleď má pět rodů a všechny jsou madagaskarští endemité. Váží od 50 až do 500 gramů. Mají nápadně dlouhý ocas, výrazné oči přizpůsobené nočnímu vidění. Jsou to všežravci, živí se plody, listy, květy, nektarem ale také hmyzem, pavouky i malými obratlovci. Všechny druhy této čeledi patří mezi takzvané noční lemury.

Některé druhy jsou rozšířeny na velkém území, jiné naopak obývají jen velice malou lokalitu.
V poslední době byly na internetu zveřejněny studie, podle kterých jsou jako samostatné druhy uznány někdejší poddruhy. Jejich teritoria jsou ohraničena pobřežím (severozápad Madagaskaru) a menšími řekami, které jsou pro tyto malinké lemury nepřekonatelnou překážkou.

Samička lemura rudočelého s mládětem

My jsme se během našeho pobytu setkali jen s jedním druhem lemura této čeledi s Makim trpasličím (Microcebus murinus), a to během naší noční vycházky u vesnice Bekopaky v NP Tsingy de Bemahara. Maki trpasličí žije na poměrně velkém teritoriu v širokém pásmu podél celého západního pobřeží Madagaskaru.

Další čeledí, do které naopak patří největší žijící lemuři, jsou Indriovití (Indridae).
Kromě dvou vyhynulých rodů patří do této čeledi lemuři rodu Avahi, Indri a Propithecus.
Zatímco všech osm druhů rodu Avahi jsou noční lemuři, příslušníci zbylých dvou rodů patří mezi lemury denní.

Avahi vlnatý

Celkově si myslím, že jsme na příslušníky této čeledi měli velké štěstí. V národním parku Mantadia jsme viděli dokonce dvakrát Avahi vlnaté, z toho jednou za denního světla. Avahi vlnatý (Avahi laniger) získal své jméno podle svého poplašného křiku, který zní jako "ava-hi". Dorůstá velikosti 63-85 cm a váhy kolem 1 kg. Žije podél severovýchodního pobřeží Madagaskaru.

Sifaka velký

Ve stejném národním parku jsme se setkali i nádherně zbarvenými Sifakou velkým (Propithecus diadémy). Největší ze Sifaků dosahuje délky přes jeden metr, polovinu z této délky však tvoří ocas. Tento lemur je zařazen mezi ohrožené druhy zejména díky postupné ztrátě vhodného životního prostředí. Sifakové žijí ve větších skupinách, obvykle kolem deseti jedinců. Většinu života tráví na stromech. Po zemi se pohybují poněkud legračními bočními
poskoky. Skutečně velice dobré podmínky pro pozorování Sifaky velkého jsme měli v parku Vakona, kde na ostrůvku bylo vysazeno několik druhů lemurů a návštěvníci (vždy jen omezený počet) se mohou mezi nimi volně pohybovat.

Sifaka Deckenův

V Národním parku Tsingy de Bemahara jsme viděli další druh z rodu Propithecus, a to Sifaky Deckenova (Propithecus deckenii). Sifaky malého (Propithecus verreauxi) jsme viděli rezervaci Korundy a v NP Isalo. Oba tyto menší druhy Sifaků (na rozdíl od Sifaky velkého) dávají přednost sušším oblastem na východě ostrova.

Sifaka malý
Největšího „plyšáka“ z čeledi Indriovitých lemura Indri (Indri indri) jsme viděli stejně jako Sifaku velkého v národním parku Mantadia. Indri měří celý jeden metr (ocas má jen pahýlovitý) a váží až 10 kg, což je největší poloopice vůbec. Samice Indriů jsou o něco větší než samci. Obě pohlaví žijí v menších skupinách do pěti jedinců. Živí se jako ostatní příslušníci této čeledi výhradně rostlinnou stravou, převážně listy, čerstvými výhonky, semeny, atd. Krmí se prakticky celý den. Podobně jako Sifaka velký je i Indri považován za ohrožený druh.

Největší lemur Indri
Třetí rodově nejbohatší čeledí je čeleď Lemurovití (Lemuridae.) Patří do ní 5 rodů s 22 druhy lemurů.

Lemur kata
Jediným druhem rodu Lemur je Lemur kata (Lemur catta). Měli jsme možnost ho pozorovat v sušších oblastech ve vnitrozemí ostrova. Na náhorní plošině národního parku Isalo jsme ho pozorovali téměř výhradně na zemi, jak přebíhal od jedné skupiny keřů ke druhé. V malé soukromé rezervaci Anja, asi 100 km západně od parku Isalo, se zdržoval v lesních hájích, převážně v korunách stromů.
Tento lemur dostal své jméno díky snadné domestikaci „ lemur kočka“. Je lemurem nejčastěji chovaným v zajetí. Průměrná váha je 2,2 kg, délka i s ocasem asi 120 cm. Žije ve velkých skupinách až 30 jedinců.

Sameček lemura rudočelého
Z dvanácti druhů rodu Eulemur jsme viděli tři. Lemura rudočelého (Eulemur rufus) v rezervaci Kirindy a parku Vakona, Lemura běločelého – hnědého (Eulemur fulvus) v národním parku Mantadia a Lemura červenobřichého (Eulemur rubriventer) v národním parku Ranomafana. Všichni lemuři tohoto rodu jsou zbarveni v některém odstínu hnědé, je u nich častý barevný pohlavní dimorfismus a jsou to všežravci střední velikosti od 2 do 4 kg. Tento rod je často nazýván jako praví lemuři.

Lemur červenobřichý
Vari bělopásý (Varecia variegata subcincta) byl jediným zástupcem rodu Varecia, kterého jsme na Madagaskaru viděli, a to až v posledním parku Vakona. Vari bělopásý je jedním ze tří poddruhů Vari černobílého, jehož přirozené (velmi malé) teritorium je severně od Vakony. Váží přes 4 kg. Stravu tvoří převážně ovoce a lesní plody.

Vari bělopásý
Poslední dva druhy lemurů, které jsme viděli, patří do rodu Hapalemur. Lemur zlatý (Hapalemur aureus) patří asi mezi nejvzácnější živočichy, které jsme vůbec kdy viděli. Na světě, vlastně na Madagaskaru, žije jen několik stovek jedinců tohoto poměrně malého, asi 1,5 kg vážícího lemura. My jsme na něj narazili hned na začátku našeho treku po národním parku Ranomafana.

Lemur zlatý
Naopak Lemur šedý (Hapalemur griseus) patří mezi běžné druhy lemurů, viděli jsme jej v NP Mantadia a v parku Vakona. U tohoto středního lemura je zvláštní především jeho potravní specializace na bambusové výhonky a listy. Doposud není známo, jakým způsobem probíhá detoxikace organismu, neboť se tito lemuři musí zbavit značného množství kyanidu, který tato potrava obsahuje.

Lemur šedý

Z čeledi Lepilemuridae a Daubentoniidae jsme bohužel žádného lemura neviděli. Mrzí mě to hlavně kvůli malému velice specifickému lemurovi Aye-Aye, kterého jsme měli v národním parku Mantadia téměř na dosah. I přes tuto skutečnost si myslím, že se nám během poměrně krátké doby podařilo vidět a občas i obstojně nafotit relativně velký počet těchto endemických zvířátek Madagaskaru.

Další fotografie můžete najít v příslušných fotogaleriích.

Madagaskar 10/2008