Ledňáčci - drahokamy Etiopie

Z nejpočetnější podčeledi Halcyoninae (12 rodů/66 druhů) žijí v Etiopii čtyři druhy a všechny rodu Halcyon.

Toto rodové jméno pochází z řecké mytologie. Halcyon byl bájný pták, který hnízdil na moři a podle báje byl schopen v　prosinci, 14 dní před zimním slunovratem, uklidnit moře, aby do něj mohl snést svá vejce. Tento Halcyon byl spojován s ledňáčkem a symbolizoval klid a pohodu. Schopnost tišit větry a vichřice se v Evropě přisuzovala ledňáčkům ještě ve středověku.

Ledňáček šedohlavý U tohoto rodu jsme měli 50% "úspěšnost". Viděli jsme dva druhy a oba u jezera Langano: ledňáčka šedohlavého (Halcyon leucocephala) a ledňáčka senegalského (Halcyon senegalensis).

Ledňáček šedohlavý patří mezi středně velké ledňáčky. Má jasně červený zobák, hlava a hruď je světle hnědá. Břicho je sytě kaštanové. Hřbet a ramena jsou černá, kostřec, letky a ocas jsou kobaltově modré.

Ledňáček šedohlavý je velice podobný ledňáčkovi kápovému (Halcyon albiventris), který má tmavší hlavu, chybí mu rezavé bříško a má odlišně zbarvenou spodní stranu křídel. Zezadu však jsou tyto druhy téměř nerozlišitelné.

Identifikace ledňáčka šedohlavého zezadu je obtížná V našem případě bylo jednoznačným identifikačním faktorem místo výskytu, neboť ledňáček kápový se vyskytuje jen v Somálsku, zatímco ledňáček šedohlavý se vyskytuje prakticky v celé subsaharské Africe a na jihu Arabského poloostrova. Žije převážně v lesích a v buši.

Druhým ledňáčkem z rodu Halcyon, kterého jsme v Etiopii viděli, byl ledňáček senegalský (Halcyon senegalensis).

Tohoto ledňáčka jsme viděli už asi 10 km před příjezdem k jezeru Langano. Což jen potvrzuje skutečnost, že tento druh není vázán na vodu a ryby nejsou převažující složkou jejich potravy. V Etiopii se vyskytuje západně od Velké příkopové propadliny.

Leďňáček senegalský Je jen o něco málo větší než předchozí druh, příručka uvádí 22 cm. Spodní část zobáku je černá, vrchní červená. Má světle hnědou nebo šedou hlavu (u některých poddruhů má hlava modravý nádech). Ramena při zavřených křídlech jsou černá stejně jako konce letek. Záda, střední část letek a ocas jsou jasně modré, u některých poddruhů modrozelené. Dalším rozpoznávacím znakem jsou černé nohy a zbarvení rozevřených křídel.

V Africkém rohu můžeme vidět dva velice podobné, i když vzácnější druhy ledňáčka malibijského a pobřežního. Zvlášť ledňáčka malibijského, jehož teritorium v jihozápadní Etiopii se překrývá s teritoriem ledňáčka senegalského, je velice obtížné rozlišit.

Z další podčeledi Alcedininae tzv. pravých ledňáčků, která čítá celkem 22 druhů, žijí v Etiopii 3 druhy. Měli jsme štěstí a viděli jsme všechny tři druhy, dva z rodu Alcedo a jeden z rodu Ceyx (v některých zdrojích se uvádí rodové jméno Ispidina).

I tato rodová jména ledňáčků pocházejí z antických legend, které přebásnil Ovidius ve svých Metamorfosách. Ceyx (Kéýx) byl král v Trachioně, který se oženil s dcerou krále větrů Alkyone, byl svržen do moře a utonul. Bohové pak utonulého krále i truchlící ženu proměnili v ledńáčky (řecky Alkyone).

Ledňáček modropláštíkový (Alcedo cristata) patří mezi ledňáčky, kteří se zdržují v blízkosti vody. Vyskytuje se prakticky v celé Africe na jih od Sahary. Většinou nemění svá hnízdiště.

Patří mezi malé ledňáčky, měří jen okolo 13 cm. Zbarvení na zádech a horní části křídel je u dospělého ptáka kovově lesklé. Na hlavě má chocholku světlomodrého peří s krátkými černými příčnými pruhy. Tváře a boční část krku jsou rezavé a zadní část krku zdobí pruh bílého peří.

Zobák je u mladých jedinců černý, u dospělých pak červenavý s nádechem oranžové. Nohy jsou jasně červené.

Žije převážně v rákosí v blízkosti pomalu tekoucí vody, rybníků nebo jezer. Létá poměrně nízko nad vodou a jeho krátká zaoblená křídla přitom rychle kmitají, přičemž vydávají svištivý zvuk.

Tento ledňáček modropláštíkový by si snad sedl i na ruku Většinou má "své" stabilní místo, většinou velmi blízko vodní hladiny, odkud loví. Na posedu sedí vzpřímeně, jeho ocas směřuje dolů. Jakmile spatří svoji oběť, bleskurychle se vrhá do vody a s ulovenou rybkou se vrací na posed a snaží se ji co nejrychleji naráz spolknout. Pokud uloví větší kořist, tluče s ní o kamení nebo větev a polyká ji postupně.

Na stavbě hnízda, které si hloubí v písčitém břehu převážně nad vodou,
se podílí sameček i samička. 3 - 6 bílých vajec pak samička klade na snůšku rybích kostí. Do hnízda vede tunel někdy přes metr dlouhý zakončený rozšířenou komorou.
Z vajec se klubou mladí za 14 až 16 dnů, po 10 - 12 začínají vidět a po cca 25 dnech opouští hnízdo. Samostatní jsou už po 36 - 41 dnech, lovit však začínají dříve.

Ledňáčku modropláštíkovému je velice podobný ledňáček chocholatý z Madagaskaru (Alcedo vintsioides), který však má černý zobák a nazelenalou chocholku. Není rovněž tak závislý na vodě jako ledňáček modropláštíkový.

Ledňáčka modropláštikového jsme mohli velice dobře pozorovat u jezera Awassa a Ziway ve Velké příkopové propadlině.

Ledňáček límcový (Alcedo semitorquata)

Ledňáček je rozšířený po celé subsaharské Africe většinou poblíž vody podobně jako ledňáček modropláštíkový. I v Etiopii se místa výskytu obou druhů z větší části překrývají. Ledňáček límcový není však ani zdaleka tak běžný jako prvně popisovaný druh.

Ledňáčka límcového jsme zahlédli jen na několik vteřin Oba druhy jsou si tvarem těla i zbarvením velice podobní. Ledňáček límcový je ale o poznání větší, měří kolem 18 cm. Hlavním rozpoznávacím znakem dospělých jedinců je zobák, který má ledňáček límcový černý. U nedospělých ptáků může však být toto rozlišení zavádějící. Jednoznačným odlišovacím znakem pak zůstává modré zbarvení tváře a boční části krku. Chocholka ledňáčka límcového je méně výrazná a rovněž zbarvení zad má spíše světle modrou než kovovou barvu.

Jeho strava se skládá převážně z ryb. Styl lovení ryb je podobný jako u ledňáčka modropláštíkového. Zásadnějším rozdílem je rastrování loveckého revíru.

Hnízdí v norách, které společně buduje sameček i samička ve svislém břehu. Na konci nory je rozšířený prostor, kde samička klade obvykle 3 - 4 vejce. Mláďata zůstávají v hnízdě asi 27 dní. Vzhledem k vzácnějšímu výskytu není životní cyklus zmapován tak detailně jako u prvního druhu.

Tento druh jsme jen na chvíli zahlédli u potoka v horském lese v oblasti Wondo Genet.

Ledňáček trpasličí (Ceyx pictus) má opět podobné rozšíření jako oba předchozí druhy jak v subsaharské Africe, tak i v Etiopii. Díky své podstatně menší závislosti na vodě je jeho absolutní rozšíření větší.

Ledňáček trpasličí

Je jedním z nejmenších ledňáčků a zcela určitě nejmenší ze všech druhů, které jsme v Etiopii viděli. Měří jen asi 11 cm. Barevně se od obou výše popisovaných druhů liší především zbarvením hlavy, která je převážně žluto-oranžová. Tváře za očima a týl jsou tmavě oranžové až hnědavé. Modrá chocholka je velice úzká a je jen na čele a temeni hlavy a je od očí oddělena výrazným oranžovým pruhem. Zbarvení křídel i břicha je velice podobné jako u ledňáčka modrokřídlého, stejně jako zobák. Ten je u dospělého jedince červený u mladého ptáka černý.

Tento ledňáček se živí rybkami jen velmi zřídka. Loví hlavně hmyz a občas drobné obratlovce.

Ledňáček trpasličí na dobu hnízdění většinou migruje do jiných oblastí, než ve kterých žije mimo toto období. Hnízdo si vyhrabává v zemi a snáší 3 - 6 vajec. Mláďata opouštějí hnízdo poměrně brzy, asi po třech týdnech.

Ledňáček trpasličí mi dovolil přijít neuvěřitelně blízko Ledňáčka trpasličího jsme viděli na východním břehu jezera Langano, nikoli však u vody ale na okraji lesa u pastviny, kde se pásl dobytek a přitahoval hejna hmyzu (hlavně much).

Z devíti druhů ledňáčků podčeledi Cerylinae žijí v Etiopii dva druhy: rybařík jižní a rybařík velký. Posledně jmenovaný druh jsme bohužel neviděli. Zato jsme si skutečně užili rybaříka jižního (Ceryle rudis) u jezera Awassa.

Rybařík jižní na číhané Rybařík jižní se považuje za jednoho ze tří nejběžnějších ledňáčků a teritorium jeho výskytu zahrnuje prakticky celou subsaharskou Afriku a jižní Asii až po Laos, Thajsko a jihovýchodní Čínu. Některé zdroje dále rozlišují v jednotlivých oblastech až pět poddruhů tohoto ledňáčka.

Přes svoji "běžnost" je v mnoha ohledech mezi ledňáčky jedinečný. Už jeho černobílé zbarvení je mezi jinak pestře zbarvenými ledňáčky jistě ojedinělé. Navíc díky pohlavnímu dimorfismu můžeme snadno rozlišit samečka a samičku, což rozhodně není tak jednoduché u většiny ostatních druhů ledňáčků. Rybařík jižní má černobílý hřbet a svrchní stanu křídel. Spodní strana křídel a břicho jsou bílé. Jen krk zdobí ze spodu černý pruh, u samiček jednoduchý a na prsou nespojený, u samečků dvojitý. Právě tyto pruhy umožňují i za letu snadno rozpoznat obě pohlaví. Tváře má tento ledňáček bílé, od kořene černého zobáku se mu táhne přes oči až do týla černý pruh, nad očima má pro změnu tenký bílý pruh. Čelo a temeno pokrývá černé peří, které na konci temene přechází ve skutečně výraznou černou chocholku.

Rybařík jižní s úlovkem Živí se hlavně rybami, jeho způsob lovu ryb je však jiný než u většiny ostatních druhů a v mnohém připomíná spíše sokolovitého dravce, přišpendleného na obloze a zaměřujícího svoji kořist než běžného ledňáčka trpělivě čekajícího na větvičce u vody na svoji rybku. Musím však přiznat, že zrovna v Etiopii u jezera Awassa dával tento rybařík přednost klasickému ledňáččímu lovu. Seděl na kamenné hrázi snad dva metry od břehu a lovil si svoje malinké rybky. Vůbec mu nevadila naše přítomnost a tak jsme mohli fotit skutečně zblízka. Zato když přiletěl menší ledňáček modropláštíkový, musel rybařík demonstrovat fyzickou převahu svých osmnácti centimetrů. Kromě rybek, které dokáže polykat i za letu, si jídelníček zpestřuje i korýši a hmyzem.

Samička rybaříka jižního předvádí svůj černý nespojitý pruh na krku Zatímco většina ledňáčků žije samotářským životem nebo v páru, rybařík jižní je tvor společenský a zejména na noc se seskupují do poměrně velkých skupin. I při lovu jsme často viděli dva nebo tři rybaříky jižní lovit z jedné větvě.

Podobně jako ostatní ledňáčci si v době hnízdění buduje hnízdo v noře, která je až 5 metrů hluboká. Obvyklá snůška je 3 až 6 vajec. U těchto ledňáčku bylo pozorováno, že při krmení a výchově dorostu pomáhají rodičům i asistenti, kteří v daném roce neměli snůšku. Opět ojedinělý jev u ledňáčků.

Nám se na našich cestách podařilo vidět a někdy i nafotit několik druhů ledňáčků. Tak příznivé podmínky pro focení jako v Etiopii jsme nikde neměli. Takže všem milovníkům těchto krásných ptáčků přejeme v Etiopii dobré světlo.

Etiopie 2011

Další fotografie ledňáčku najdete v našich etiopských fotogaleriích.