Co jste možná o lvech nevěděli I.
Tolik lvů, co jsme viděli letos v Serengeti, jsme neviděli na všech našich dosavadních cestách do Afriky dohromady. Možná dobrý termín, možná dobrý průvodce, zcela určitě pak perfektní destinace a samozřejmě štěstí. Když jsem dal dohromady kolekci fotografií, pustil jsem se do hledání informací, abych se o těchto šelmách dozvěděl víc. Právě vtomto článku se sVámi chci o několik zajímavých informací podělit.
Tady kráčí král
I lvi mají svojí historii
Historie lvů a kopytníků až do konce druhohor byla společná. Až na počátku třetihor v palecénu (před 65 – 55 mil. lety) dochází k rozdělení lovců a jejich kořisti, objevují se první formy primitivních šelem. V druhé polovině třetihor dochází k dalšímu vývoji a objevují se šelmy s charakteristickými vlastnostmi dnešních psovitých, medvědovitých šelem. Šelmy s fyziologickými rysy dnešních kočkovitých šelem se začaly oddělovat poměrně pozdě. Postupně dochází k nárůstu svalové hmoty, zvětšování mozkovny, dochází k rozvoji smyslového vnímání.
Malby jeskynních lvů v jeskyni Chauvet K hlavním fyziologickým zvláštnostem nově vzniklé skupiny šelem patří zkracování čelisti, snižování počtu zubů a zatažitelné drápy. První zástupci dnešní čeledi kočkovitých šelem Felidae žili již před 10 až 12 miliony let. Lvi patří do podčeledi velkých koček – Pantherinae. Kosterní pozůstatky šelem s charakteristickými vlastnostmi právě této podčeledi jsou datovány do období cca před 7 miliony lety. Jedná se tedy o nejmladší podčeleď kočkovitých šelem. Samotný rod Panthera se objevuje asi před 3 miliony let. Druh Pantera leo vstupuje na scénu dějin asi před 750 000 lety pod vědeckým názvem Pantera leo fossilis. Jeho následovníkem na Euroasijském kontinentě je asi největší zástupce druhu Pantera leo spelea – lev jeskyní, kterého určitě řada z vás zná ze Štorchových románů. Na Americkém kontinentě se pak našly pozůstatky o něco menšího lva Pantera leo atrox. Oba posledně zmíněné druhy vyhynuly cca před 10 000 let.
Profil dnešní lvice se dost podobá pravěkým malbám Pokud chcete jít opravdu do hloubky doporučuji: http://www.messybeast.com/cat-prehistory.htm
Lvi jsou vlastně velké kočky
Již v předchozí kapitolce jsme se zmínili o tom, že současné kočkovité šelmy dělíme do dvou podčeledí: malé kočky – Felinae a velké kočky – Pantherinae.
Charakteristickým rysem podčeledi velkých koček není velikost, přestože většina druhů této podčeledi je skutečně větší nebo podstatně větší než druhy z podčeledi malých koček. Typickým znakem velkých koček je pružný vaz v jazylce, který velkým kočkám umožňuje při výdechu vydávat hlasitý řev. Dále mají srstí porostlou špičku čenichu, kulatou zorničku a nahoře zploštělou lebku. Malé kočky mají naopak zkostnatělou jazylku, takže při výdechu a nádechu předou, mají štěrbinovou nebo okrouhlou zorničku a holou špičku čenichu. Lebku mají kulatou.
Porostlá špička čenichu a kulaté zorničky patří k typickým rysům velkých koček
Kočkovité šelmy se tvarem těla od sebe příliš neliší. Kočkovité šelmy jsou obecně považovány za morfologicky uniformní čeleď masožravců. Pokud byste lvovi odstranili kůži, jen skutečný specialista by dokázal jednoznačně určit, zda se jedná o lva nebo tygra. Hlavní příčinou této mimořádné podobnosti je skutečnost, že se tato čeleď, kam patří všechny současné kočkovité šelmy, vyprofilovala poměrně pozdě. Udává se, že to nebylo dříve než před 7 mil. let. A už v té době byly kočkovité šelmy velice dobře adaptovanými predátory s vysoce specializovanou kostrou a efektivně uzpůsobenými zuby. V následném období už evoluční změny nebyly příliš velké.
Skupina kočkovitých šelem se vlivem evolučního vývoje rozdělila do dvou hlavních podčeledí. Velké kočky podčeledi Pantherinae a malé kočky podčeledi Felinae. Přičemž hlavním rozlišovacím znakem je tvar lebky. Zatímco malé kočky mají lebku kulatou, velké kočky mají lebku nahoře zploštělou.
V podčeledi Pantherinae jsou zastoupeny dva rody. Lvi patří společně s dalšími 4 druhy do rodu Panthera. Vědecký název lva Panthera leo (Linnaeus, 1758). Jako jeho vědecká synonyma jsou někdy uváděna: Felis leo Linnaeus, 1758, Leo africanus, Brehm, 1829, Tigris leo (Linnaeus, 1758).
Poslední (pro mne dostupné) členění na poddruhy rozlišuje celkem 6 žijících poddruhů:
- P.l.senegalensis Meyer, 1826 - západně od Středoafrické republiky (1.)
- P.l. nubica de Blainville, 1843 - severovýchodní a východní Afrika (2.)
S východoafrickým poddruhem Panthera leo nubica jsme se setkali v NP Serengeti a Masai Mara
- P.l.persica Meyer, 1826 - v současné době pouze NP Gir ve východní Indii (3.)
- P.l.azandica J.A.Allen, 1924 - Severovýchodní DRC - Zaire (4.)
- P.l.bleyenberghi Lönnberg, 1914 - Jižní DRC| - Zaire, Zambie, Angola (5.)
Poddruh Panthera leo bleyenberghi jsme viděli v NP Etosha
- P.l.krugeri Roberts, 1929 - Severozápadní Kalahari, severní a severovýchodní Jihoafrická republika (6.)
Mládě Panthera leo krugeri v deltě řeky Okawango
Čísla v závorce jsou odkazují na oblasti rozšíření v mapce.
Orientační mapka výskytu současných poddruhů Panthera leo
P.l. melanochoeta a P.l.leo jsou dle současného systému považovány za vyhynulé poddruhy.
Jak vidíme lvy
Myslím, že lev je natolik známé zvíře, že začít s podrobným popisem jeho zevnějšku by urazilo každého čtenáře. Nicméně si neodpustím zmínit se o dvou vnějších znacích, kterými se lev odlišuje od ostatních velkých koček.
Lvíčata mají na kožíšku zřetelné skvrny charakteristické pro většinu velkých koček Prvním tímto znakem je absence skvrn popř. pruhů na lví téměř monochromatické srsti. U lvích mláďat však můžeme pozorovat velice zřetelné skvrny, které u některých jedinců mizí až po několika letech. Rovněž srst je „téměř monochromatická“ jen na první pohled. Břicho je na rozdíl od ostatních částí těla světlounce krémové až bílé. Naopak zadní strana uší je oproti majoritní barvě srsti téměř černá.
Skvrny na nohách zůstávají dospělým jedincům ještě několik let. Na fotce je patrný i světlý odstín srsti na břichu. Druhým typicky lvím znakem je hříva samců. Lvi jsou tak jediným druhem kočkovité šelmy, u které se projevuje sexuální dimorfismus. Avšak není hříva jako hříva. Některým poddruhům roste hříva jen kolem obličejové části hlavy, u některých přechází až na ramena a u některých poddruhů se táhne po hřbetě dál podél páteře popř. po břiše. U mladých jedinců je hříva obecně světlejší, u starších pak výrazně tmavší až černá. V některých oblastech (např. Tsavo) samcům hříva chybí. Hříva odráží fyzický stav jedince a je velice důležitým indikátorem síly samce pro lvice ale i potenciální rivaly.
Hříva mladého samce je výrazně odlišná od starých jedinců Co se týká tvaru těla, jsou si lvi s ostatními velkými kočkami velice podobní. Pokud byste (samozřejmě hypoteticky) zbavili lva srsti popř. kůže, s velkou pravděpodobností byste nebyli schopni jednoznačně určit, zda se jedná o lva nebo tygra. Stavba kostry i svalovina jsou u obou predátorů tak podobné, že je dokáže rozlišit jen skutečný odborník. Kočkovité šelmy jsou obecně považovány za morfologicky uniformní čeleď masožravců. Hlavní příčinou této mimořádné podobnosti je skutečnost, že se tato čeleď vyprofilovala poměrně pozdě a už v té době byly kočkovité šelmy velice dobře adaptovanými predátory s vysoce specializovanou kostrou a efektivně uzpůsobenými zuby. V následném období už evoluční změny nebyly příliš velké.
Pro ty, kteří mají rádi čísla a rekordy. Délka lvího těla (bez ocasu) se u samců pohybuje v rozmezí (172 - 250 cm), u samic (158 až 192 cm), samotný ocas může být až metr dlouhý. V kohoutku mívají lvi výšku 107 - 125 cm. Průměrná hmotnost samce 190 kg (rekord 272 kg), samice pak v průměru váží 126 kg.
Lvice tvoří základ smečky
Lvice se běžně starají i o mláďata jiných samic ve smečce
Lvi jsou jediné kočkovité šelmy, které žijí společensky ve smečce. Jádrem každé lví smečky je skupina navzájem příbuzných samic a jejich mláďat. Velikost této smečky se pohybuje od 2 až do 8 samic. Nižší počet je vždy v pouštních oblastech. Největší pozorovaná lví smečka čítala 39 samic.
Samice na pozorovatelně pátrá po kořisti V každé smečce dochází čas od času k jejímu rozdělení a opětnému spojení. Samice ve lví smečce vykazují kooperativní chování, které je u kočkovitých šelem jedinečné. Předně u nich dochází k jakési synchronizaci rození mláďat, pozoruhodná je i společná péče o mláďata včetně kojení a v neposlední řadě spolupráce při lovu.
Typický obraz lvice na lovu V některých skupinách lovecká specializace lvic došla tak daleko, že některé lvice hrají při lovu opakovaně hlavní roli, tj. zaměřují se na strhnutí kořisti k zemi. Další lvice kořist nahánějí.
Víte, že i lvi mohou mít „vládní“ koalici?
Samci žijí ve smečce převážně dočasně, nicméně díky své fyzické síle smečku ovládají. Toto vedoucí postavení může mít buď jeden vůdčí samec nebo koalice několika samců. Pokud smečku ovládá jeden popř. dva samci, trvá období jejich nadvlády většinou 2 – 3 roky. Pokud je v koalici více samců (často až šest), může jejich vláda trvat až dvakrát déle. Závislost je zde obrácená než u lidských vládních koalicí. Hlavním úkolem samců ve smečce je ochrana smečky a přiměřený podíl na reprodukci druhu. Lovu se lví samci účastní jen výjimečně. Udává se, že pouze ve 3 - 4 %.
Jeden ze samců z tříčlenné koalice
Infanticida – zabíjení lvích neviňátek
Období, kdy dochází k převzetí moci je téměř vždycky tragické pro lvíčata, která lvice dosud kojí, a pro nově narozená lvíčata, která byla počata ještě předchozími vedoucími samci. Noví vedoucí samci tato mláďata většinou během měsíce po převzetí moci zabijí.
Toto pro nás kruté počínání není ničím jiným, než nutností jak si pojistit otcovství ve smečce v poměrně krátké době reprodukční aktivity. Lvice, které přijdou tímto způsobem o mladé, projevují naopak zvýšenou sexuální aktivitu po dobu cca 3 měsíců od změny vedoucího samce či koalice. Lákají samce a vzbuzují jejich soutěživost. Tento výběr zaručuje nadvládu té nejvhodnější samčí koalice. V tomto přechodném období jsou samice neplodné, teprve poté, co se vedoucí samčí koalice vyprofiluje, jsou samice schopny oplodnění. Jednotlivé vrhy ve smečce probíhají podle určitého řádu (synchronně). Tento řád umožňuje větší pravděpodobnost přežití mláďat ve smečce a udržet vhodný poměr pohlaví mezi narozenými mláďaty.
Gestem podřízenosti samice většinou končí obrana mláďat
Některé samice se samozřejmě pokoušejí bránit svá mláďata, někdy ve skupině bývají alespoň dočasně úspěšné. Některé samice, které si troufnou zajistit samostatně obživu, opouštějí v době přebírání moci i s mláďaty smečku a snaží se je odchovat mimo ní.
Na internetu jsem našel i názor, že některé březí lvice (ve snaze zachránit plod) někdy simulují říji a spáří se s novými vládci. Ti pak narozená lvíčata považují obvykle za vlastní a nehrozí jim od nich nebezpečí.
Další fotografie najdete ve fotogalerii Lvi v Serengeti (Tanzánie)