Šest levhartů a ještě jeden

Mapka výskytu leoparda ( převzato z Wikipedie) Levharty, přesněji levharty skvrnité (Panthera pardus), dle výskytu dělíme do asi 9 poddruhů.(počet poddruhů se v čase často mění). Poddruhy se kromě geografického výskytu liší především velikostí, barvou a hustotou srsti.

Největším poddruhem je leopard perský (P. p. Saxicolor) s váhou až 90 kg, naopak nejmenším je leopard arabský (P. p. nimr): cca 30 kg. Leopard amurský (< 30 jedinců) je díky velice husté srsti schopen odolávat i tuhým sibiřským zimám (P. p. Orientalis). Patří ale společně leopardem jávským (P. p. melas)  mezi kriticky ohrožené poddruhy. Naopak leopard indický (P. p. fusca), kterého jsme viděli v NP Bandipur, je relativně početný a patří mezí větší poddruhy (50 až 77 kg).

Leopard indický z NP Bandipur V tomto článku bych se soustředil na leopardy africké (P.p. pardus), kteří v současné době žijí prakticky v celé subsaharské Africe. Díky své adaptabilnosti a způsobu života jsou v současné době méně ohroženi než dva další kočkovití predátoři, lev a gepard. Bez ohledu na tuto skutečnosti však mohu říct, že lva i geparda uvidíte v africké divočině daleko častěji než leoparda. Až do naší poslední cesty do východní části  Jihoafrické republiky jsme afrického leoparda viděli jen čtyřikrát (v Keni u jezera Nakuru, v Masai Mara a v tanzánské Serengeti)

Leopard od jezera Nakuru Myslím, že poměr mezi lvy a africkými leopardy, které jsme doposud viděli, je tak asi 20 až 30 : 1 a v Serengeti i více. Naše fotoúlovky z poslední cesty na východ Jihoafrické republiky tuto dosavadní "bilanci" poněkud změnily. Během pár dní jsme viděli 2 levharty v Krugeru, 3 levharty v Sabi Sand a jednoho levharta v rezervaci Hluhluwe. Navíc setkání s levharty v Sabi Sand byla skutečně akční.

Ale začneme od začátku. Naše první ranní safari v Krugeru jsme absolvovali v terénním autobusu, jehož jedinou předností oproti džipu je nižší cena.  Na focení v buši to ale rozhodně není, protože zastavit tak, aby všichni měli fotograficky čistý výhled na konkrétní subjekt je prostě nemožné. Zamračená obloha ještě navíc zhoršovala světelné podmínky velmi, velmi časného rána. Poněkud apaticky jsme v těchto podmínkách sledovali pravou stranu cesty, kde nám osud určil sedadla, když někdo z druhé strany zahalekal levhart. Řidič s časovou prodlevou zastavil a všichni jsme začali skenovat levou stranu silnice, kde že by šelma mohla být. Řidič začal couvat a ze všech stran se ozývalo "ještě" a taky "zpátky". Když se naše místo dostalo do pozice, kdy se dalo fotit, byl už levhart v pohybu a jelikož světla bylo málo, je fotka rozmazaná. No ale byl to první kousek.

První leopard z Krugeru Druhého levharta jsme uviděli hned u silnice, když jsme přejížděli z jihu Krugeru do Sabi Sand. Sluníčka bylo tentokrát dost a my jeli sami v Nissanu Almera. Levhart si to celkem svižně pochodoval asi 10 m od silnice. Ani tentokrát jsme ale neměli štěstí na zajímavou fotku.
Až v Sabi Sand se na nás usmálo fotografické štěstí. Podobně jako v Krugeru jsme prvního levharta pozorovali na prvním ranním safari. Schválně píšu pozorovali, protože to nebylo jen letmé zahlédnutí, ale asi půlhodinové sledování a samozřejmě focení. Už při odjezdu z kempu nám průvodce Blaine řekl, že jedeme hledat a stopovat levharta. Už jsme takové stopování absolvovali několikrát, ale až tentokrát jsem si dal dohromady, jak takové stopování funguje.
Stopař vlastně hledá stopy na písčitém povrchu cesty, která rozděluje celý areál do sektorů. Pokud stopy vedly dovnitř sektoru, leopard byl zde a bylo dílem štěstí, náhody, ale také zkušenosti a umu průvodce, abychom levharta uviděli. Pokud stopy vedly zase ven ze sektoru, bylo nutné celou proceduru opakovat u dalšího sektoru. Na levhartí stopy jsme narazili poměrně brzy, ale objevit ten správný sektor se nám stále nedařilo. Levhart, dle Blaina to byla levhartí samice, neustále přecházel ze sektoru do sektoru a přesto, že náš stopař odvážně procházel bušem a hledal i tam, levharta jsme nemohli najít.
Asi po hodině a půl dostal Blaine zprávu, že druhá skupina objevila levhartího samce. Zatímco jsme se přemísťovali do jiné části rezervace, Blaine nám vysvětlil, že stopování levhartí samice je obtížnější než sledování samce. Zatímco levhartí samec se více či méně drží volných cest, samice si jde cesta necesta, křoviny nekřoviny.

Parádní levhartí samec Asi po čtvrt hodině jízdy jsme narazili na levhartího samce. Podle rozvážné chůze a unavených očí šlo o staršího jedince. Levharti se v přírodě dožívají asi 15 - 17 let. V ZOO se mohou dožít i přes dvacet let. Věk našeho leoparda odhadoval Blaine asi na 12 let.
obr. 5. až 7.
Tento samec skutečně potvrdil průvodcova slova a téměř půlhodiny se nechal sledovat na pískem pokrytých cestách.

Z buše si to zamířil přímo k nám

Koukáme se na sebe přes objektiv foťáčku

Po půlhodince přišlo rozloučení Vracíme se do kempu plni dojmů přímo na kraji kempu u tenisového kurtu sedí na větvi další levhart. To je úžasné, takové štěstí v jednom dni! I Blaine se dává strhnout a my rychle vytahujeme už sbalené foťáky. Když se ale kouknem do hledáčku, tak jsme pochopili. Krásný plyšák jako kanadský žertík (to je ten + 1).

Věřte nebo ne, z dálky vypadal tento plyšák velice realisticky Ale ani to neměl být pro tento den (12.10.2015) ještě konec zážitkům s levharty. Poklidné odpolední safari se bez předchozího varování najednou změnilo v dost riskantní jízdu.
Náš průvodce teď uháněl džípem jako o závod a vůbec se nezdržoval barvitým povídáním, kterým předtím nešetřil. Pak jsme zahnuli z prašné cesty do buše a proplétali se několik desítek metrů mezi porostem. Auto zastavilo a průvodce ukázal na docela nenápadný strom. Nejprve jsme rozeznali hyenu pod stromem, pak maskovaného levharta a zbytky impaly na druhé straně stromu nám musel průvodce ukazovat několikrát. Zaujali jsme strategickou polohu a focení mohlo začít.

První fotografie 16:31 Hyena, seděla pod stromem a čekala na každý drobet masa, co mladému levhartovi spadl na zem. Osamocená hyena sice není pro dospělého levhartího samce nebezpečím. Pokud však se hyen sejde víc i statný leopard vezme do zaječích. Pro tohoto mladého leoparda, který se ládoval na stromě, byla i jedna hyena potenciálním nebezpečím a na jeho chování to bylo znát.

Hladová a trpělivá hyena Mladý levhart z bezpečí stromu okukoval hyenu Pro dospělého levharta je reálným nebezpečím samozřejmě lev, kterému se i dospělý levhart velkým obloukem vyhne, ve vodě i poblíž vody je to krokodýl. Poněkud překvapivě může zejména pro levhartí samice být ve dne nebezpečná i skupina paviáních samců. Mladí levharti a zejména mláďata však mají okruh nepřátel ještě daleko větší.

   
Kosti okusoval skutečně pečlivě Mladí levharti poprvé ochutnají maso někdy mezi druhým a třetím měsícem. Brzy po té (asi kolem 4 měsíce) matka mláďata odstaví a ty se začínají živit výhradně masitou stravou. Levhartí matka vždy nejprve nechá mláďata, aby se do sytosti najedla a až pak se dá do zbytků kořisti. Mezi 5 a 6 měsícem se mláďata učí zabít kořist, kterou matka přinese ještě živou. Úspěšní začínají být většinou mezi 7 - 9 měsícem, ale byly pozorovány případy, které se tomuto intervalu vymykaly v obou směrech. K osamocení mláďat pak dochází mezi 12 a 24 měsíci, mladí samci se osamostatňují vždy dříve. Náš mladý levhart mohl mít podle průvodce 12 - 16 měsíců.

Letmý pohled věnoval i mně Z detailní fotografie je zřejmé, jak se s věkem zvířete mění tvar hlavy. Zatímco hlava mladého levharta je výrazně trojúhelníková, hlava starého samce, kterého jsme sledovali dopoledne, byla mnohem protáhlejší.

Když jsme odjížděli od leopardího stromu 17:48, narazili jsme asi po dvaceti metrech na nehybně sedící leopardí matku, která po celou dobu měla situaci pod kontrolou a v případě konfliktu mláděte s hyenou byla připravena zasáhnout. Udělali jsme si pátý zářez a plni zážitků jsme se vraceli do kempu.

Leopardí máma asi 20 m od stromu Když jsem se večer u baru ptal Blaina, jaká jsou vlastně pravidla pozorování zvěře, vysvětlil mi, že jsou velice jasná a jednoduchá. Do buše se smí sjet z cesty pokud se sleduje velká pětka (lev, leopard, slon, nosorožec nebo buvol). Od zvířat se musí zachovávat přiměřený odstup, aby nebyla rušena, podobně to platí i co se týká doby pozorování. Samozřejmostí je, že v případě více aut na atraktivním místě se auta po nějaké době vystřídají. Člověk si jen může přát, aby taková jednoduchá pravidla platila všude a ve všem.

Poslední setkání s levhartem na letošní cestě po východu Jihoafrické republiky jsme zažili v rezervaci Hluhluwe. 

Safari organizované kempem ve státní rezervaci Hluhluwe nás podobně jako v Krugeru příliš nenadchlo a tak druhý den vyrážíme zapůjčeným osobáčkem do jihozápadní části dvojparku do iMfolozi. Asi 5 km před odbočkou na Nyalazi Gate nás zastavila řada asi deseti aut parkujících u pravého kraje silnice. To je samozřejmě vždy signál, že v dohledu je něco zajímavého. Jeden z parkujících nám ochotně prozradil, že na stromě (asi 50 - 60 m od silnice) visí mrtvý pes hyenový, kterého patrně ulovil levhart. Ten teď leží pod stromem. Psa hyenového jsme jakžtakž identifikovali a nafotili, špičku ocasu levharta, kterou jsme pod stromem taky objevili, jsme ale ani fotit nezkoušeli. Zajeli jsme ke kraji a připojili se k ostatním v dobré víře, že se něco bude dít nebo že vykoukne aspoň půlka levhartího ocasu. Po hodině čekání, během niž odjíždělo postupně jedno auto za druhým, jsme to i my vzdali. Blížilo se poledne a jen velký naiva by věřil tomu, že levharta v tom vedru něco donutí k akci.

Psa (a ještě k tomu psa hyenového) na stromě jen tak neuvidíte Ani na zpáteční cestě do kempu se situace u stromu nezměnila. Spousta zaparkovaných aut s natěšenými turisty, pes na stromě a pod stromem už nebyla vidět ani ta špička ocasu. Přiznám se, že už jsme nedoufali, že se z toho něco vyvine. A přece, večer ještě využíváme předplaceného safari v otevřeném džípu a téměř za tmy popojíždíme sem a tam, aniž by bylo něco zajímavého vidět, o focení ani nemluvím. Pak se najednou auto rozjelo šílenou rychlostí a my se tichou poštou z předních sedadel dozvěděli, že levhart si přišel na strom pro svého psa. Poskakující džíp s námi házel nahoru a dolů. Objal jsem svého mazlíčka foťáčka, abych ho bránil vlastním tělem před úderem do některé z kovových hran řítícího se auta. Asi po dvaceti minutách dosti hrozivé jízdy jsme zastavili téměř na stejném místě, kde jsme před polednem marně čekali. Na stromě ve svitu baterek se levhart se psem v zubech pomalu sunul na zem. Rychle jsem přecvakal ISO do polohy 25 000 v naději, že se mi podaří na těch 50 metrů něco zachytit. Samozřejmě do kvalitní fotky to má daleko. Ale jako okamžik této nevšední události to není úplně nejhorší. 

Levhart a pes Pes hyenový určitě není obvyklou kořistí levharta. Náš průvodce se přiznal, že i on tento výjev viděl vůbec poprvé. Levharti obecně dávají přednost mladým nebo naopak starým popř. nemocným jedincům. A je celkem možné, že nebohý pes byl starý nebo raněný. Na psa ve smečce by si levhart určitě netroufl. Nejběžnější kořistí levharta jsou impaly, malé antilopy - chocholatky a prasata savanová. Některé studie však ukazují, že druhová skladba kořisti levharta je až třikrát bohatší než skladba kořisti lvů nebo gepardů (od termitů, žab a ptáků až po velké 200 kg antilopy). I to je zřejmě znak větší přizpůsobivosti této krásné šelmy.

Neobvyklá kořist - pes hyenový

Svoje povídání bych chtěl zakončit vzpomínkou na dětství, kdy mi děda vyprávěl o různých exotických zvířatech, samozřejmě i o levhartech. Zdůrazňoval, jak strašně krvelačné šelmy to jsou. Že na rozdíl od jiných šelem zabíjejí pro potěchu nebo jenom proto, aby jim vysáli krev. Určitě to nebyla dědova averze vůči levhartům, ale více či méně obecně vžité pověry, které se šířily po generace. Tenkrát jsem se při vyprávění strachem jen tetelil. A dnes ,.. dnes se tetelím štěstím, že jsem tyto krásné šelmy mohl vidět.