Vousák tukaní a ti druzí.

Výskyt

Vousáci tukaní žijí v párech nebo v menších rodinných skupinách, ve kterých jsou kromě dominantního reprodukčního páru i starší odrostlá mláďata. Členové skupiny spolupracují při obraně území i krmení mláďat. Domovem vousáka tukaního (Semnornis ramphastinus) jsou vlhké horské lesy na poměrně malém území jižní části Západních And Kolumbie a Ekvadoru. Nejčastěji se vyskytuje v nadmořských výškách od 1400 do 2000 m.

Systematické zařazení

Vousák tukaní (Semnornis ramphastinus) patří společně s vousákem zejkozobým (Semnornis frantzii) do samostatné čeledi Semnornithidae, která je jednou z devíti čeledí řádu šplhavců ( Piciformes). Do tohoto řádu patří dále datli, tukani, leskovci, lenivky, medozvěstky a další druhy vousáků.

Systematika dále specifikuje dva poddruhy vousáka tukaního:

a) Semnornis ramphastinus ramphastinus, který žije v severní polovině ekvadorských And,

b) Semnornis ramphastinus caucae žijící v  jižní čísti kolumbijských Západních And.

Popis

Vousák tukaní (Semnornis ramphastinus) je středně velký robustní vousák, dlouhý 19 až 21 cm. Oproti ostatním vousákům je jeho robustní zobák výrazně kratší a širší. Tělo je buclaté a velká hlava téměř postrádá krk. Zbarvení peří je velice pestré a je specifikováno přiloženými fotografiemi.

Rozdíly mezi oběma poddruhy jsou minimální. Nejvýznamnějším rozdílem je barva křídel, Zatímco kolumbijský druh má celá křídla tmavošedá, druh ekvadorský má primární letky zelenošedé. Dalšími odlišovacími znaky jsou různý rozsah červeného peří na břichu a sytost žluté barvy podocasního peří.  

Obě pohlaví jsou téměř stejná. Odborná literatura uvádí, že peří samice je o něco méně jasné a její černý temenní proužek je kratší.

Strava

Hlavní složkou potravy dospělých vousáků tukaních je ovoce. Při krmení mláďat se větší měrou uplatňuje hmyz, červi i menší obratlovci.

Rozmnožování a péče o mladé

Vousák tukaní hnízdí v období únor až říjen většinou v dutinách stromů. Inkubační doba trvá 15 dní a mláďata se líhnou po 45 dnech. Snůška však může proběhnout dvakrát i třikrát ročně. 

Ohrožení

Přirozenými nepřáteli vousáků tukaních jsou horští tukani a veverky, kteří likvidují snůšky nebo mladé jedince v hnízdě a následně hnízdo obsadí. Člověk ohrožuje tyto ptáky zejména odchytem pro další prodej a postupnou likvidací horských lesů.  

Ti druzí

Vousáci dostali v češtině (podobně jako v angličtině) jméno podle výrazných vousů/štětin kolem zobáku. 

Pokud lze nějak shrnout typické vlastnosti vousáků, pak je lze označit jako malé až středně velké ptáky s délkou těla od 9 do 33 cm. Mají velkou hlavu, krátký krk. Jejich zobák je silný, špičatý a zahnutý. Mají krátké nohy se silnými prsty, zaoblená krátká křídla a krátký hranatý ocas. Nejsou dobrými letci. Jsou netažní, vázaní na určité teritorium. Hnízdo (díru ve svahu, termitišti nebo v dutině stromu) staví oba partneři. Potrava je různorodá: plody, květy, pupeny, hmyz i menší obratlovci.

Kromě již zmiňované čeledi Semnornithidae, která je specifická velice úzkou vývojovou vazbou na čeleď tukanovitých, jsou ostatní druhy vousáků zařazeny dle teritoria výskytu do jedné tří dalších čeledí.

Čeled Capitonidae zahrnuje 18 druhů amerických vousáků rodu Capito a Eubucco, kteří žijí od Kostariky na severu až po Brazílii a Bolívii na jihu. Druhově nejbohatší na americké vousáky je Peru a Kolumbie. My jsme v Kolumbii neviděli ani jednoho zástupce této čeledi a v portfoliu máme dosud pouze vousáka zlatistého (Capito auratus), kterého jsme vyfotili u venezuelského městečka Santa Elena nedaleko brazilských hranic.

Do čeledi Megalaimidae je zařazeno celkem 35 druhů asijských vousáků rodu Caloramphus a Psilopogon. Na vousáky z čeledi Megalaimidae nám přálo nejvíc štěstí v Bhutánu, kde se nám podařilo nafotit tři druhy rodu Psilopogon: vousáka modrolícího (Psilopogon asiaticus), vousáka velkého (Psilopogon virens) a vousáka žlutohrdlého (Psilopogon franklinii). V jižní Indii jsme viděli vousáka zeleného (Psilopogon viridis)

Africká čeleď vousáku Lybiidae je nejpočetnější. Má 52 druhů a 10 rodů. My jsme byli úspěšní jen u rodu Trachyphonus. V Etiopii (údolí řeky Omo) jsme viděli vousáka červenožlutého (Trachyphonus erythrocephalus), u keňského jezera Baringo pak vousáka východoafrického (Trachyphonus darnaudii) a konečně v centrálním Serengeti v Tanzánii vousáka usambirského (Trachyphonus usambiro).

Malou procházku s vousáky ještě doplním fotografií vousáka hnědoprsého (Lybius melanopterus), která patří rovněž k africkým druhům, vyfotili jsme ho ale u nás v ZOO Lešná u Zlína