Paro Tshechu - den druhý

Přestože je zde dle mého odhadu asi 1000 lidí, je to tu pro publikum mnohem volnější. Chvíli jsme usedli do zatím poslední řady a čekali jsme, až začne taneční program. Po chvíli jsme však vstali a pomalu přecházeli po louce vyhrazené pro diváky sem a tam.

V amfiteátru bylo o poznání více místa pro publikum Program dosti neformálně zahajují postavičky v červených maskách Atsarové.  Tyto postavy patří neodmyslitelně k slavnostem Tshechu  a jsou vlastně jakýmsi mixem mezi klaunem a moderátorem a vyplňují časový prostor mezi jednotlivými vystoupeními. Současně v sobě zahrnují duchovní i světskou podstatu.
Atsara s plačícími dětmi Červenolící klauny jsme samozřejmě viděli už při první návštěvě Paro Tshechu a jejich žertům jsme pochopitelně nerozuměli. Aleně se ale podařila poměrně dobrá fotka, když jedna z přítomných maminek svěřila své malé děti jednomu Atsarovi a ještě mu za to platila. Dětem to však moc zábavné nepřipadalo.
Wochupai Zhey Oficiální program čtvrtého dne byl zahájen v 9:00 procesím „ Chipdrel Procession“ , v jehož čele jdou představitelé duchovního života regionu a kláštera. Potom následuje tanec se zpěvy Wochupai Zhey, který předvádí muži v bílých sukních a černých vestách, jejichž hlavy zdobí věnec ze zelených větví. Tento tanec patří mezi lidové a jeho choreografie se liší podle lokality.

Těsně před desátou hodinou začíná první dnešní tanec s náboženským posláním:(Tanec pánů kremačních polí). Durdag Cham Čtyři tanečníci ve žlutých sukních a bílých halenách mají na hlavě bílou masku symbolizující lebku – smrt. Během tance se převtělují do boha Avalokiteshvara (symbol soucitu) a Buddhy Vajrahekura, kteří se účastní kremací, aby pomohli zesnulému osvobodit jeho ducha z tělesné schránky a převést ho do jiného světa.

Potřásání rukama ve vzduchu, prošlapávání nohou a v neposlední řadě i neskutečné prohýbání zad - to vše má za úkol podmanit si duše zemřelých a osvobodit je z tělesné schránky. I převažující bílá barva tanečníků vyjadřuje čistotu a odloučení duchovna a tělesné schránky člověka.

Tungam nebo Tun Gam Cham (Tanec děsivých božstev) patří mezi nejděsivější tance, které je možné vidět na slavnostech Tshechu.Tančí jej výhradně mniši oblečení do pestrých brokátových šatů s převažující červenou barvou. Na hlavě mají hrůzostrašnou masku.
Tun Gam Cham Tento dramatický tanec má hluboký symbolický význam. Tanečníci, představující buddhistická božstva, nejprve tanečním krokem obstupují špatné (nebuddhistické) duchy v kruhu a následně je uzavírají do pomyslné schránky. Poté představitel hlavního boha špatné duchy rituálně zabíjí posvátnou dýkou – phurbu. Zlí duchové a božstva, kteří se nepřidají na stranu buddhistické víry, jsou Guru Rinpochem zatracení úderem blesku. Lidstvo je zachráněno a spaseno.
Zamyšlená dívka v publiku

Soustředěná dáma Tento tanec byl poslední, který jsme v Paro viděli. Po jeho skončení jsme ještě prošli amfiteátrem, a snažili jsme se vyfotit tváře v publiku. Myslím, že řada přítomných vnímá slavnosti Tshechu skutečně jako návštěvu bohů, nicméně určitě ne všichni.
Paro Tshechu selfie