Atacama - přehled zajímavých míst

Samotná poušť je dosti nevzhledné šedivé oraniště, na první pohled bez známek života. Ráno je vám zde strašná zima a kolem poledne pěkně vedro. V duchu se zeptáte sami sebe: Proč já bloud sem vlastně jezdil?

Pokud však víte kam a kdy zajet, určitě si takovou otázku nepoložíte. Ani na to nebudete mít čas. Myslím, že zajímavých míst zde je dost a dost. Za pět dnů, které jsme zde strávili, jsme navštívili řadu z nich.

Chceme se tedy podělit o naše zkušenosti a zážitky a věříme, že někomu naše tipy přijdou vhod.

Tři nejznámější lokality: Gejzíry „El Tatio“, Měsíční údolí (Valle de la Luna) a jezero Chaxa byste si určitě neměli nechat ujít. Zejména u prvních dvou lokalit však musíte počítat s　velkým množstvím lidí, kteří měli stejný nápad jako vy.

Gejzíry vypadaly zajímavě i proti sluníčku Na gejzíry je nutné vyrazit včas, abyste do svítání zvládli asi dvouhodinovou jízdu ze San Pedra, frontu u pokladny do této rezervace a ještě si dopředu trochu „osahali“ terén. My jsme vyráželi ve čtyři, první fotky jsme zkoušeli před sedmou a první proužek nasvícených kopců se objevil kolem osmé. Podle mého nejlepší záběry byly mezi 8:30 a 8:45. Před 9 hodinou už bylo po efektu. Pokud výrazně zaspíte, skutečně nemá cenu na gejzíry jezdit. Na druhou stranu je dobré počkat si na tu čtvrthodinku, kdy sluníčko už nasvítilo pláň s　gejzíry, ale ještě nestačilo prohřát zem. Většina lidí spěchala, aby mohla být rychle v　koupací laguně a podle mne přišla o hodně. Samozřejmě je při časových propočtech nutné vzít v úvahu, že jsme u gejzírů byli 8.3. V jinou roční dobu určitě budou časy posunuty.

Měsíční údolí z vyhlídky Měsíční údolí, především jeho vyhlídka, se navštěvuje v podvečer, abyste zde nasáli a vyfotografovali atmosféru zapadajícího slunce v měsíční krajině. Ze San Pedra je to kousek, pět až deset minut autem, musíte však počítat se zdržením u pokladny, pak dalších pět minut na parkoviště a na závěr (dle kondice) 10 – 20 minut pěšky na vyhlídku. V　měsíčním údolí jsme byli dvakrát. Poprvé jsme to časově moc nezvládli. Jeli jsme přímo od jezera Chaxa a tak jsem musel s 13 kg batohem vyfunět nahoru. Než jsem se pořádně vydýchal, sluníčko už bylo téměř za obzorem. Nicméně pár fotek mezi 19:45 a 19:55 jsme ještě stihli. Příchod samozřejmě nejde naplánovat úplně přesně (záleží i na oblačnosti), ale myslím, že je dobré přijít na vyhlídku kolem sedmé. Měsíční údolí není ale jen vyhlídka. Určitě stojí zato i projížďka nebo procházka vlastním údolím. My jsme to takto zrealizovali při naší další návštěvě. Doporučujeme načasovat si příjezd kolem 18:00 hodiny, za tři čtvrtě hodiny v údolí objet většinu zajímavých míst a v pohodě stihnout i vyhlídku.

Fotit plameňáky u jezera Chaxa byla radost U jezera Chaxa jsme byli dvakrát, jednou dopoledne a jednou odpoledne. Rozhodně doporučuji odpolední prohlídku, i když přístupová cesta vám umožní dívat se a fotit jezero i ptáky z jihu (nikdy tedy nemusíte fotit v protisvětle). Odpolední sluníčko vám ale dopřeje focení s nasvětleným panoramatem Andských sopek. Pravdou však je, že horký tetelící se vzduch a silnější odpolední vítr nevytvářeli nejlepší podmínky pro pěknou krajinku. Ptáci na fotkách však určitě lépe vycházeli odpoledne. Pokud čas nebude vašim pánem, určitě doporučuji přijet sem kolem 17:00 a vydržet i zde co nejdéle.

Mrazivé ráno v Údolí smrti Dalším zajímavým místem je Údolí smrti (Death valley). Leží jen asi 500 m od městečka San Pedro směrem na Calamu. Hned první ráno v Atacamě jsme na kraji údolí stepovali　téměř dvě hodiny, než jsme nafotili první slušnější snímek. Dorazili jsme něco po šesté, nejlepší snímky byly mezi 7:45 a 8:00. Tady se bohužel ukázalo, že Roberto je dobrý ptáčkař, na krajinářské fotosafari však moc připraven nebyl. Ještě větší chyba byla, že jsme se nezajeli podívat hned po ránu do „ nitra“ údolí. Udělali jsme to až poslední den po poledni, když bylo sluníčko nejvýš a tak jsme mohli jenom snít o tom, jak kouzelné fotografie jsme zde mohli nafotit. Určitě doporučujeme zajet ráno nebo i v pozdním odpoledni do tohoto údolí.

Solná laguna Tebinquiche Myslím, že celkem dobré fotky se nám podařili u laguny Tebinquiche v samém srdci parku. Byli jsme zde v pozdním odpoledni, sluníčko jsme měli v zádech a měli jsme štěstí i na mraky, i když jsme díky nim museli chvílemi na sluníčko „čekat“. Pokud však neznáte atacamskou planinu skutečně dobře, není lehké se k této laguně dostat. Z hlavní silnice poměrně spolehlivě podle značení dojedete ke koupacímu jezírku Cejar, potom už se musíte řídit jen intuicí a vybrat si ty správné vyježděné koleje v prosoleném písku. I tady jsme s Robertem poněkud bloudili, když jsme však dorazili ke sladkovodním kulatým jezírkům Ojos del Salar stačilo se už „jen“ zeptat místních.

Koupací Ojos del Salar Pokud je voda váš živel, můžete se v sladkovodních jezírcích Ojos del Salar nebo laguně Cejar přečkat horké polední slunce.

Další atrakcí měla být jezírka Miscanti a Miniques vzdálená asi 130 km jižně od San Pedra (silnice 23). Vstávali jsme v 5:00 hodin, abychom stihli svítání u jezírek. Bohužel až na místě jsme zjistili, že jezírka jsou od přístupové cesty přesně na východě, takže dopoledne byla jezera i horské panorama v protisvětle. A aby toho tentokrát nebylo dost, další skvost, na který jsme se těšili – vzácná lyska rohatá – byla od oficiální cesty tak daleko, že mi tentokrát nepomohl ani 500 mm objektiv. Zkrátka pokud chcete navštívit tato jezírka, pak rozhodně v pozdním odpoledni.

Dlážděná plošina u Salar de Talar Když jsme se od jezírek vrátili na hlavní cestu, pokračovali jsme k argentinské hranici. Cesta se zde naštěstí stáčela na sever, takže se nám podařilo nafotit alespoň sopku Miniques. Po dalších asi dvaceti kilometrech jsme přijeli k solnému jezeru Salar de Talar. I když jsme zde nebyli v optimálním čase, podařilo se nám pár zajímavých záběrů. Asi deset kilometrů před argentinskou hranicí jsme odbočili z hlavní cesty k zajímavým červeným skalním útvarům.

Jako oddechové místo ve stínu lze zvolit vesničku Socaire, 20 km vzdálenou od odbočky na jezera Miscanti a Miniques.

Monjes de Pacana Další zajímavá místa si určitě vychutnáte, pokud se vydáte na východ po silnici 27. Těsně před prašnou odbočkou do Bolívie se dostanete hodně blízko k sopce Licancabur. Sopka bude od silnice na severu, a pokud pojedete ráno, budete ji mít krásně nasvětlenou zprava. Cesta dál pokračuje k zeleným horským mokřadům, na kterých můžete vidět některé druhy místní avifauny. U laguny Salar de Pujsa si můžete spravit chuť a nafotit lysky rohaté a několik dalších druhů ptáků skutečně ze vzdálenosti dostupné i 200 mm objektivu. Pokud se „zapomenete“ u focení ptáků jako my, počítejte s tím, že k další přírodní zajímavosti Monjes de Pacana můžete přijet už za poledního sluníčka (my sem dojeli kolem 10:30). Tady je potřeba zvolit si priority. Solitérní skalní útvary Vám umožní fotit jak ráno tak i navečer.

Solitér nad kaňonem de Guatin Pokud Vám zbude čas, není od věci naplánovat si procházku zeleným kaňonem de Guatin s neobvykle hustou vegetací kolem potoka, který kaňonem protéká. Určitě se zastavte v　horské vesničce Machuca se　zajímavými červenými domky a kostelíkem. A pokud Vás v kapse svědí peníze, můžete si udělat polední pauzu u termálních pramenů Termas de Puntama. My jsme koupání v termálech oželeli.

Nejen pro milovníky historie doporučujeme návštěvu poměrně solidně opravených ruin pevnosti Pukara de Quitor. V　období mezi roky 900 a 1450 poskytovala ochranu místnímu kmenu Atacameňos zejména proti expanzi kmene Aymarů, jehož území bylo v oblasti dnešního severního Chile. Mimochodem kmen Aymarů si jako jeden ze dvou původních kmenů udržel určité prvky svébytnosti dodnes.

Rekapitulace:

Lokalita - Vzdálenost od San Pedra - Vstupné - Vhodná doba na focení:

Gejzíry“ El Tatio“ - 95 km/2,0 hod - 5000 C$ - časně ráno

Měsíční údolí - 12 km/0,5 hod - 2000 C$ - vyhlídka západ slunce

Jezero Chaxa - 60 km/1,5 hod - 2500 C$ - pozdní odpoledne

Údolí smrti - 10 km/0,5 hod - 0 C$ - ráno, pozdní odpoledne

Laguna Tebinquiche - 45 km/1,5 hod - 0 C$ - pozdní odpoledne

Ojos del Salar - 40 km/1,5 hod - 0 C$ - relax - kdykoli

Laguna Cejar - 30 km/1,0 hod -3000 C$ - relax - kdykoli

Jezera Miscanti a Miniques - 120 km/2,5 hod - 2500 C$ - pozdní odpoledne

Salar de Talar a červené skály - 160 km/3,0 hod - 0 C$ - ráno, pozdní odpoledne

Licancabur - 40 km/1,0 hod - 0 C$ - ráno, pozdní odpoledne

Salar de Pujsa - 100 km/2,0 hod r- 0 C$ - ráno, dopoledne

Monjes de Pacana - 120 km/2,5 hod - 0 C$ - ráno, pozdní odpoledne

Kaňon de Guatin - 25 km/0,8 hod - 0 C$ - ráno, dopoledne

vesnice Machuca - 45 km/1,0 hod - 0 C$ - kdykoli

prameny Terma de Puncama - 30 km/0,8 hod - 11000 C$ - relax - kdykololi

Pevnost Pukara de Quitor - 2 km/0,2 hod - 2000 C$ - focení pevnosti ráno, focení městečka pozdní odpoledne

Chile 3/2011