Fotíme polární krajinu

Kromě Falkland jsou všechny uvedené destinace součástí podkovovitého horského masivu Scotia, který se táhne od Ohňové země k východu přes Jižní Georgii a Jižní Sandwithovy ostrovy, kde se otáčí a vrací se přes Jižní Orkneje a  Jižní Shetlandy až k Antarktickému poloostrovu. Skalnatý ráz krajiny s minimem flory je proto typický pro všechny posledně jmenované lokality. Krajina se tu odlišuje výškou skalnatých vrcholů a také mírou jejich pokrytí sněhem nebo ledem.

Naštěstí zde pro fotografy do krajiny vstupuje počasí, poměrně bohatá fauna a v omezené míře i člověk, takže i zde je možné zachytit mnoho tváří krajiny. 

Kdy vyrazit na jih?

Sezóna v jižních polárních krajích začíná v říjnu a končí v březnu. Při výběru konkrétního termínu cesty jsou rozhodující 3 parametry.

a) Počasí. Nejteplejší je druhá polovina ledna a únor. V tomto období je rovněž nejnižší statistická pravděpodobnost silných větrů (a divokého moře). Slunečných dnů ale bývá víc v chladnějších měsících.

b) Fauna. V říjnu můžete vidět zápasy rypoušů sloních, v listopadu a v prosinci námluvy tučňáků a leden a únor je vhodný pro pozorování mláďat tučňáků.

c) Cena. Ceny na okraji sezóny jsou viditelně nižší.

Nás nakonec obava z větrných bouří přitlačila k lednovému termínu cesty. Dalším důvodem byl i dlouhý den v tomto období.

Počasí v Antarktických krajích

Myslím, že každý, kdo se pokouší o krajinářskou fotografii, mi potvrdí, že počasí hraje při focení krajiny důležitou roli. Primárně hlavně sluneční světlo, ale důležitý je i druh oblačnosti. Samozřejmě i déšť, sněžení a vítr zanechají ve fotografii významnou stopu. Snad nejmenší roli z klimatických parametrů hraje teplota, ale i ta jen do chvíle než vám zamrzne foťák.

Během naší třítýdenní plavby nám bylo dopřáno vychutnat si všechny možné varianty počasí, které předvídaly klimatické statistiky. Nejvýraznější pro nás snad bylo:

a) rychlé a časté střídání počasí

b) trvalý vítr, který nikdy zcela neustával a výrazně snižoval pocitovou teplotu, která sama o sobě nebyla příliš nízká.

c) dešťových i sněhových srážek bylo relativně málo.

Když nám slunce přálo.

Polojasné dny nebo spíš půldny se na nás několikrát usmály na Falklandách a Jižní Georgii.

Snad nejdéle nám prosluněné počasí vydrželo v okolí Port Stenley na Falklandských ostrovech a na St. Andrews Bay na Jižní Georgii. Kratší úseky s modrou oblohou jsme si vychutnali u Cooper Bay, Ocean Harbour a Drygalského Fjordu na Jižní Georgii a u ostrova Aitcho v Jižních Shetlandách.

Světelné ostrůvky

Na dalších místech jsme se museli spokojit jen s chvilkovými záblesky sluníčka, které osvětlily kousek krajiny. Myslím, že tyto reflektorové osvity dodaly některým fotografiím určité tajemno.

Když jsme byli bez sluníčka

Samozřejmě jsme fotili i když nám slunce nepřálo vůbec. Někdy nad námi byla olověná obloha, jindy jsme se zase potýkali s mlhou a někdy jsme pluli fantaskním oparem.

Když jsme opouštěli Jižní Shetlandy směr Tierra del Fuego začlo nesměle vykukovat sluníčko a osvětlilo mračna, která se válela nízko nad mořem.

Moře, kry a ledovce

Nevím jestli se nepouštím na příliš tenký led, když mluvím o mořské krajině. Ale nedá mi to. Fotografii krajiny máme většinou spojenou s pevninou resp. pevnou zemí, ale kam zařadit fotografii moře popř. fotografii plovoucí kry? 

Přes tyto nejasnosti jsem do tohoto článku zařadil i fotografii mořské krajiny, která se mi zdá zajímavá. Zjistili jsme, že zachytit atmosféru rozbouřené moře, kde vlny dosahují více než 10 metrů, není tak jednoduché. Problém je v nutnosti komparace např. s jinou lodí popř. části lodi, ze které fotíte. Viděl jsme na webu několik úžasných fotek, ale nám se něco podobného nafotit nepodařilo, i když cestou z Jižní Georgie na Jižní Shetlandy vlny (podle kapitána) dosahovaly cca 12m.

Kry patří k polární krajině stejně jako k poušti písek. První větší kry jsme viděli už u Jižní Georgie, ale ty opravdu obří, jejichž délka byla několik kilometrů jsme míjeli až u Antarktidy. Zajimavé pro nás bylo, že i když jsme je fotili v husté mlze, jejich modř vždy projasnila celou fotografii.

Stejně jako kry jsou symbolem polárních oblastí i ledovce. Na Jižní Georgii mají spíše komorní ráz, v Antarktidě působí naopak giganticky.

Krajina s faunou

Antarktickou krajinu nelze zcela oddělit od místní fauny. Zejména kolonie tučňáků a ploutvonožců dotváří její obraz. Při prvních setkáních s antarktickými druhy fauny se neubráníte fotografickým detailům. Postupně jsme se ale vic a víc snažili o zachycení fauny v krajině.

I když jsme naši plavbu podnikli na relativně malé lodi (cca 100 pasažérů) nebylo možno v krajině přehlédnout naše červené parky. Myslím, že někdy víceméně černobílou krajinu i osvěžily.

Co v antarktické krajině zanechali lidé.

Téměř na všech navštívených místech jsme se setkávali s pozůstatky činnosti nebo pobytu lidí. Ať už to byly pozůstatky po posledním válečném konfliktu na Falklandech, ruiny po velrybářských osadách a vraky na Jižní Georgií nebo současné vojensko-výzkumné základny na Jižních Shetlandách a Antarktidě. Názor na tyto artefakty se určitě bude liší a bude lišit.

A ať už se na to budeme dívat jako na historickou kulturní památku nebo jako šrotoviště, musíme je brát jako součást zdejší krajiny. Zda tyto fotografie budou mementem záleží na nás.