Druhá tvář Polynésie

My jsme se ale snažili (v rámci časových možností) objevovat Francouzskou Polynésii i sami. Většinou jsme si půjčili autíčko a ostrovy Moorea, Huahiene a Bora Bora jsme projezdili nebo prošli. Stejně jako jsme se na našich webových stránkách podělili o ty krásné zážitky, chtěli bychom čtenářům přiblížit i tu méně hezkou a obecně nezveřejňovanou tvář polynéských ostrovů.

Vypalování lesa je prvním krokem k získání zemědělské půdy

Možná ten největší a pravděpodobně i nevratný problém Společenských ostrovů je rozšiřování zemědělské půdy. Lesů ve vnitrozemí, které se z okna Vašeho hotelu nebo výletní lodi zdají být neporušené a neprostupné, jsou zatím spíše lokálně vypalovány a káceny. Ananasové plantáže se pak zakusují do vnitrozemských pralesů stále výš a výš. se stále více zakusují ananasové plantáže. Samozřejmě by bylo velice zjednodušené odsuzovat samotné zemědělce, ti s především potřebují uživit.

Ananasové plantáže pomalu postupují výš a výš

Zamyslet se nad tímto fenoménem by měli jiní.. I když rozsah těchto změn zatím dle mého názoru není nijak fatální, může necitlivý postup těchto změn vedle negativních estetických změn, způsobit i podstatné zvýšení půdní eroze, sesuvy půdy, změnu kumulace vody atp.

Taková malá soukromá skládečka na ostrově Bora Bora

Dalším problémem, který je společný pro všechny ostrovy obecně, jsou odpadky. Dva miliony turistů ročně, jak hrdě hlásají příručky, už vyprodukuje poměrně slušné množství odpadků. Kam ale s nimi?! Jako nejhorší se mi zdála situace na ostrově Bora Bora. Jen pár kilometrů za Vaitape, největším městečkem na ostrově, silnice stoupá do kopce a levotočivá zatáčka dává tušit, že se před vámi objeví překrásný záliv s tyrkysovou vodou lemovanou čerstvou zelení na pobřeží. Záliv se po pravé straně skutečně objeví, ale přes silnici, na levé straně se táhne na první pohled obří skládka, ze které vítr rozfoukává vše co mu přijde do cesty. Skládka je evidentně legální ale to nic nemění na jejim vzhledu nic nemění. Samozřejmě míjíte i nelegální skládky a skládečky, které zvlášť na perle Polynésie, ostrovu Bora Bora je dost a dost.

Trochu větší hotelová skládka

Určitě jsem se nesoustředil na vyhledávání skládek, ale občas mi to prostě nedalo, abych tyto nekrásy nenafotil.

Hlídací pejsci byli u každého domu a často i jinde

Další nepříjemnost, alespoň pro nás, bylo neskutečné množství poměrně velkých psů, které se volně potulovali prakticky všude. Aleně spíš vadili ti toulaví pejsci bez pána, kteří byli většinou v dosti zuboženém stavu. Byli viditelně podvyživení, možná i nemocní a před lidmi neměli žádný ostych. Dokázali loudit kus žvance skutečně velice asertivně a potenciální nebezpečí nákazy bylo dost vysoké.

Polorozpadlý hotel

Mě zase více vadila druhá skupina dobře živených pejsků, kteří evidentně měli svého pána. Ať už jsme se toulali vnitrozemím nebo podél pobřeží, bylo zde spousty zajímavých míst, ze kterých jsme nepoznali, že jsou soukromá. Nebyl zde plot ani cedulka vstup zakázán. Většinou jsem tuto skutečnost zjistil až když se na mě vyřítil nebo v lepším případě jen rozštěkal nějaký hafan. Asi dvakrát jsem se "zachránil" úprkem do moře. Do hlubší vody si psi netroufli. Takže nejen fotografové pozor na psy!

Když auto doslouží, vytváří monument v krajině

No a v neposlední řadě musím připomenout, odstavená, zčásti rozebraná a pomalovaná stará auta, polorozbořené domy a někdy i celé hotelové komplexy, které v tropickém klimatu poměrně rychle chátrají a rovněž kazí dojmy z krásných ostrovů.

Sprejeři došli i do Polynésie

Rozhodně jsem tímto článkem nechtěl negovat všechno krásné co jsme v Polynésii viděli, jenom jsem se chtěl zmínit, že všude je něco.

Francouzská Polynésie 10/2010