Poznáváme Belize (2.část - u moře)

Kdo hledá nejluxusnější hotely, nejlepší infrastrukturu a nevadí mu poněkud přeplněné pláže, pak určitě zvolí tuto oblast na severu země.

Poloostrov Placencia

My jsme se rozhodli strávit první část přímořského pobytu na poloostrově Placencia, který leží na výrazně klidnější jižní části belizejského pobřeží. Hotel Robert’s Grove navíc nabízel řadu fakultativních výletů do vnitrozemí jižní části ostrova i na šnorchlování u ostrůvků na pobřežním reefu.
Hlavní budova hotelu Robert’s Grove, kde byla restaurace a recepce Cesta z Banana Bank Lodge do Robert´s Grove trvala i se zastávkami asi 3 hodiny. Robert´s Grove hotel není nejnovější. Na rozdíl od moderních hotelů, které jsme cestou míjeli, byl ale plný hostů.

Kdo dává přednost komornějšímu relaxu, ten může využít baru na konci mola.  Odpoledne po příjezdu jsme relaxovali střídavě v baru na molu a u bazénu. Vyzkoušeli jsme moře, ale to nás příliš nenadchlo.

Ani u bazénu nebylo přecpáno. Podmořský život tu byl téměř nulový. Podvečer jsme vyrazili na procházku podél pobřeží.

Cestou podél pobřeží samozřejmě fotíme ptáky. Volavka na starém molu.

Domky v blízké vesničce se značně liší od luxusu okolních hotelů.

V obchodě v nedaleké vesničce jsme koupili pár plechovek piva a za šera jsme se vrátili zpět do hotelu.
Na lodní výlety vyrážíme z přístavu na západním pobřeží poloostrova. Druhý den hned po snídani jsme vypluli pod zamračenou oblohou na vyjížďku k Opičí řece (Money River), která pramení v Majském pohoří (Maya Mountains) a patří mezi největší toky v Belize. Asi po hodině plavby podél pobřeží jsme přistáli u vesnice při ústí Opičí řeky.

Vesnička na Opičí řece Prošli jsme kolem stolků prodavaček suvenýrů a v místní restauraci jsme zkontrolovali stav toalet. Asi po půlhodinové přestávce jsme nasedli zpátky do loďky a vypluli proti proudu řeky. Občas jsme uviděli volavku, ale slibovaný ptačí ráj, jak slibují slogany, to rozhodně nebyl. Pomalá plavba po řece byla i tak příjemná. Asi po hodince jsme opět přistáli u břehu a vydali jsme se po pralesních stezkách hledat vřešťany.

Vřešťani měli být hlavní atrakcí našeho výletu Skutečně jsme narazili na dvě skupinky novosvětských opic. Když vykoukly mezi větvemi a listím, zkoušeli jsme je vyfotit. Na zpáteční cestě po řece nás chytla pořádná přeháňka, a tak se pohodová projížďka změnila v šíleně rychlou jízdu. Do restaurace při ústí Opičí řeky jsme dobíhali ještě za deště.

O když byl déšt dost silný, neodradil nás od focení Během oběda ale déšť ustal a na zpáteční cestě podél pobřeží už opět svítilo sluníčko. Pro nás velkým zážitkem na závěr tohoto výletu bylo setkání s kapustňákem širokonosým, který se několikrát vynořil po pravoboku naší loďky nedaleko od nejjižnějšího cípu poloostrova Placencia.

Kapustňák se několikrát vynořil přímo u naší lodi. Další den jsme se vydali na šnorchlování na reef k Hedvábnému ostrůvku (Silk Caye).

Ostrůvek Silk Caye s obří kadibudkou. Byli jsme překvapeni, jak zachovalé korály a jaká spousta druhů ryb i dalších mořských živočichů byla v místních mělkých vodách.

Podvodní svět. Na ostrůvku, který značně hyzdila nezbytná kadibudka, jsme si dali oběd a pak jsme se na lodi přemístili k nedaleké mělčině s řidkým porostem mořských řas.

Na ostrůvku nebylo lehké najít místo, kde by se netyčila kadibudka. Tady jsme šnorchlovali s obrovskými karetami, rejnoky a žraloky citronovými, kteří se vůbec nezdáli být nebezpeční. Bohužel se mi zde stala neskutečná věc, došla mi baterie do podvodního fotoaparátu, takže fotografii žraloků jsem převzal z veřejných internetových zdrojů. Byl to překrásný výlet.

Žraloci v mělkých vodách u Silk Caye. (Převato z internetu)

Dodnes litujeme, že jsme si nezvolili ještě alespoň jeden výlet za šnorchlováním místo výletu do vnitrozemí.
Cesta do Jaguáří rezervace Poslední den ráno lilo jako z konve, ale my jsme přesto vyrazili do „jaguáří rezervace“ v bláhové naději, že alespoň zahlédneme tuto krásnou šelmu.

Tato futuristická socha jaguára nás společně se sluníčkem vítala u vstupu do rezervace. Už při příjezdu do rezervace déšť ustal, ale z jaguára jsme neviděli ani chlup. Alena se vykoupala v malém jezírku uprostřed džungle a mým největším úlovkem tohoto dne byl trogon černohlavý.

Koupel v malém jezírku po treku ve vlhkém pralese přišla vhod.Po příjezdu zpátky do hotelu jsme se osvěžili v bazénu a v baru na molu jsme si vychutnali koktejl při západu sluníčka.

A ještě fotka trogona, který nám pěkně zapózoval u parkoviště.
Glover's Reef Atoll

Pro finále našeho pobytu v Belize jsme zvolili Glover's Reef Atoll, konkrétně Isla Marisol resort, který leží v nejjižnějším cípu atolu. Atol leží na samém okraji pevninského reefu asi 60 km od pobřeží. Dle reakcí návštěvníků na internetu jsou zde úžasné podmínky pro potápění a zcela výjimečné pro šnorchlování.

Náš přesun na atol však nezačal příliš dobře. Auto, které nás mělo převést z poloostrova Placencia do přístavu v Dangridě, mělo zpoždění a my jsme se obávali, že nestihneme lodní spojení (to jsme ještě nevěděli, že obě dopravy zajištuje jeden člověk – majitel resortu). Nakonec auto přijelo, ale jeho stáří a stav nebudilo přílišnou důvěru. Když jsme bez úhony dojeli do přístavu, mysleli jsme si, že nás nic horšího už potkat nemůže. Potkalo. Majitel resortu nám oznámil, že standardní přepravní loď pro hosty je mimo provoz a nás čeká asi 3 hodinová cesta asi osmimetrovým zcela otevřeným člunem. Vůbec jsme si nedovedli představit, že by takový člun mohl zvládnout plavbu na otevřeném moři, zvlášť, když silný vítr zvedal i pobřeží vlny pěkně vysoko.
Ještě u břehu jsem vytáhl foťák a pokusil jsem se zachytit atmosféru na loďce. Asi po 500 m plavby jsem byl rád, že jsem udržel na loďce sám sebe.Když však majitel resortu najednou zmizel a kormidelník zavelel nasedat, nezbylo nám nic jiného než věřit, že to nějak přežijeme. Asi stejnou víru měla i francouzská rodina se dvěma malými dětmi a Kanaďan. Vyjeli jsme. První část byla sice houpavá, ale zvládali jsme se držet boční sedátkové desky. Jakmile jsme však opustili moře lemované ostrůvky a vjeli do otevřené zóny, začala se příď loďky při nájezdu na vlnu výrazně zvedat a každé dopadnutí přídě na vodní hladinu nám přirazilo kostrč na tvrdou lavici. Malí Francouzi, kteří ze začátku brali lodní výlet jako dobrodružství a každou vlnu vítali pokřikem, zmlkli a stejně jako my se křečovitě drželi lavice i rodičů. Všichni jsme byli mokří na kost od vodní tříště. Jízda se zklidnila, až když jsme přijeli k mělčinám poblíž atolu. Oddechli jsme si, ale jen do té doby, než asi 800 m od ostrůvku zmlkl motor a kapitán se ho asi 5 minut marně snažil nahodit. Nakonec jsme dorazili k malému molu, mokří ale živí.
Náš bungalov byl jedním ze čtyř, které byly rozkročeny mezi mořem a pobřežím. Po krátkém přivítání nás ubytovali v renovovaném bungalovu přímo na dosah moře. Ložnice, koupelna a terasa přímo nad mořem. Uložili jsme si věci a vyrazili na průzkum ostrova. Náš resort měl 12 bungalovů (cabanas) a 2 větší apartmanové domy. Některé bungalovy už byly renovovány, některé na opravu teprve čekaly. Na večeři jsme zjistili, že hosty hotelu tvoří pouze nás sedm, kteří jsme přežili plavbu člunem. Druhý den ještě připluli svou vlastní lodí tři Američané. Pečoval o nás asi stejně početný personál.
Koukání na moře patřilo k poobědovým aktivitám. Vlastní pobyt na ostrůvku byl báječný. Dopoledne i odpoledne jsme vyplouvali (většinou sami) na šnorchlování do mělkých vod atolu. Na moře druhově bohaté na ryby jsme „zvyklí“, ale pestrost a vitalita místních korálů nás vyloženě udivila.

Dvakrát denně jsme vyráželi na šnorchlování ke korálovým koloniím uvnitř atolu. Skutečně jsme doposud neviděli tak zachovalé kolonie korálů jako tady. Díky úžasnému průvodci a jeho znalosti místních podmínek a taky díky mělké vodě jsme mohli pohodlně pozorovat i fotit krásné scenérie korálového útesu.
Koráli byli neskutečně zachovalé.

Havýš byl jedním z mnoha rybích druhů, kterým koráli poskytovali útočiště.

Langusty se schovávaly v tmavých zákoutích mezi korály. Rovněž kuchyně v místní restauraci byla výborná, skoro bych řekl domácí. Ve chvílích volna jsme prozkoumávali náš ostrůvek (myslím, že měl cca 300 x 300 m). Náš resort ležel v severozápadním cípu ostrova, na východě jsme objevili samostatný kemp. Párkrát jsem se vypravil fotit pobřežní ptáky.

Ráno před šnorchlováním jsem vždy výrážel na focení mořských ptáků. V krátkých chvílích odpočinku, hlavně po obědě, jsme četli. Alena zkoušela relaxovat na „jakémsi „ mořském lůžku“, ale dotěrné malé mušky ji zahnaly na břeh.

Pobyt jsme si skutečně užili. Určitě by se zde dalo vydržet i celý týden. Ale i čtyři noci byly parádní. Naše obava ze zpáteční cesty se nenaplnila a my jsme bez problému dorazili na pevninu. Zpátky jsme do Belize City letěli z Dangridy malým letadlem v naději, že uvidíme korálky ostrovů. Bohužel trasa letu byla nad pevninou, takže jsme z okýnka žádné výhledy neměli.

Co říci nakonec o Belize. Neskutečně krásné šnorchlování na reefu. Rozhodně doporučujeme návštěvu jeskyně ATM a pestrá nabídka aktivit v Lamanai rozhodně také stála za to.