Byl jsem v Egyptě Covid pozitivní

Na druhé straně se ozval téměř plačtivý hlas. který jsem až později přiřadil velice milé a ochotné Christine z klientského servisu hotelu. Nejprve se zeptala zda opravdu mluví s panem Zdenkem Haškem a pak mi s nekonečnými omluvami sdělila, že jsem byl identifikován jako Covid positivní. Hrůza a pokora v jejim hlase byla tak velká, jako by mi právě zjistili mor, syfilis a malomocenství najednou. Poněkud lehkovážně jsem odpověděl, že to musí být omyl protože nemám žádné příznaky, Covid (lehký) jsem už prodělal, měl jsem po 1 dávce vakcíny a před odjezdem do Egypta jsem si nechal "úspěšně" testovat protilátky.
Mé obranné argumenty nepomohly jen prosebný tón byl v jejím hlase byl ještě výraznější. Obsah zůstal stejný: Pane sbalte si prosím nejnutnější věci a přestěhujte se na karanténní pokoj 1124.

Víc protiargumentů jsem už neměl a jelikož mě nijak nelákala představa eskortace (jak jsem ji znal z několika filmů), rezignoval jsem. Sbalil jsem si do příručního kufříku nejnutnější věci, rozloučil se s Alenou (téměř jako KHB před Brixenem) a vyrazil jsme na karanténní samotku v odlehlém bloku. Tam mě čekali orouškovaní a uvedli mě do pokoje, který byl úplně stejný jako ten náš původní. Z balkonu jsem přehlédl téměř celý areál hotelu a výhled na moře byl ještě parádnější. Hlavní rozdíl byl v tom, že od nejbližšího lidského tvora mě dělila dvě patra.

Po bližší prohlídce pokoje jsem zjistil, že kromě televizor nefunguje ani klimatizace. Zavolal jsem Christine a za chvíli už jsem měl k dispozici vedlejší volný pokoj 1125, na kterém klimatizace chladila a na funkčním televizoru jsem mohl sledovat program egyptské televize.

Zavolal jsem Aleně, že mám pokoj v pořádku a že mi kromě ní nic nechybí. Pak jsem nahlásil na Evropskou pojišťovnu pojistnou událost a musim říct, že svoji funkci pojišťovny plnila od prvního okamžiku až do likvidace na 100%.

Když jsem vyřídil všechny zmiňované "povinnosti", dostavil se pocit nekonečně dlouhého volného času ve značně konečném prostoru. Na jeho vyplnění jsem měl sedmisetstránkový 2. díl Smithovy Řeky bohů, napůl rozluštěné křížovky, blíže neurčený počet fotografii mořské fauny, který volal po roztřídění, pár audioknih v mobilu a jeden program egyptské televize. Pokud nebude karanténa trvat víc jak týden, nudit se asi nebudu, i když jsem vypustil exotický  televizní program.

Po obědě, který mi přinesli na pokoj asi v 8 plastových krabičkách, jsem udělal první krok k co nejrychlejšímu ukončení karantény. Hned na následující den jsem si objednal další PCR test přes slečnu Miriam (Češku), kterou mi doporučila kontaktní pracovnice pojišťovny. Tento test byl o poznání dražší než dosud absolvované testy a museli zaplatit dopředu a v hotovosti.

Po večeři, na kterou mi přinesli kromě plastových krabiček i několik lahvových piv, jsem se přesunul na větrem chlazený balkón a kochal se červeným západem slunce. Zatím jsem nepřemýšlel, kolik západů z tohoto balkónu ještě uvidím.

Neděle 6.6.

Druhý den se mi hned ráno ohlásil velice zdvořilý zdravotník Khatab, že mě odpoledne přijde otestovat a utěšoval mě jak malé děcko, abych se nebál, že to určitě dobře dopadne. V duchu jsem si pomyslel, že za ty peníze by to dopadnout dobře mělo. Odpoledne Khatabovo testování probíhalo skutečně velice ohleduplně, uctivě, zkrátka individuálně. Pak už nezbývalo jen čekat na výsledek.

Odpoledne, kdy byl balkon ve stínu, se tam přesouvám s četbou. Balkón sdílím s hrdličkou, která před mým příchodem určitě nebyla zvyklá se o svoji odpočívárnu s někým dělit. Poněkud nervózně popochází po římse balkónové pergoly, podobně jak já po pokoji a balkónu. 

Tentokrát mi k večeři přinesli i vínko takže jsem opět mohl přeřadit rychlost optimismu o jeden stupeň výš.

Pondělí 7.6.

Den čekání. Výsledky testu mají být až zítra a tak jsem kromě četby, určování korálových rybek a konzumace obrovských porcí jídla promýšlel další postupy ukončení karantény. Pokud by vyšel test negativní mohl bych ve středu odletět buď z Marsa Alam do Prahy a pak "nějak" do Brna nebo se taxíkem ve středu přesunout do Hurgády a odtud přímo do Brna a nebo poškat do neděle na další přímý let z Marsa Alan do Brna. Jako nejsympatičtější se mi zdála varianta ve středu  z Hurgády do Brna. Variantu , že by jsem byl opět pozitivně jsem si nepřipouštěl.

Musím přiznat, že podvečer už jsem poněkud nervózní, knihu mám dočtenou, rybičky rooztříděné a identifikované a západy slunce už taky nemusím.

V 21:11 přichází zpráva od Miriam: "Jste negativní".  Super !! Hned posílám zprávu na pojišťovnu a volám domů Aleně. Pokouším se taky volat Christine, že snídani mi už nosit nemusí, že si zajdu sám. Bohužel to nikdo nebere. Nemůžu usnout a tak střídavě koukám na hvězdy a do noťasu.

Úterý 8.6.

Nikdy jsem si neuvědomoval jaký velký může rozdíl mezi sebeluxusnějším vězením a volnosti. Možná by si to měli lidi vyzkoušet.

Při snídaňovém kafíčku volám Aleně, aby se pokusila u pojišťovny zajistit zítřejší odlet z Hurgady do Brna a po snídani vyrážím na pláž dohonit co jsem v Karanténě zanedbal.

V poledne mi Khatab osobně donesl negativní test a Alena mi volá, že pojišťovna zajistila přebukování letenky. Z hotelu na letiště si mám vzít taxíka, pojišťovna mi ho po příletu proplatí.

Po obědě ještě vyplním příjezdový formulář do ČR a přes Christine si objednávám na zítřek taxíka do Hurgády. Pak zase vyrážím na šnorchlovačku k moři, ale v duchu už jsem tak napůl doma.

Středa 9.6.

Před snídaní si sbalím příruční kufřík a kafíčko už si dopíjim u recepce, kde čekám na taxi. Cesta do Hurgády po slušné a téměř prázdné silnici byla v pohodě. Až v Hurgádě celou cestu dost sebevědomý řidič znejistěl a několikrát musel zastavit a zjišťovat, jak se dostane k odletové hale. Nakonec mě stejně vysadil u nesprávného terminálu. 10 dolarů za místní taxi, které mě odvezlo k tomu správnému terminálu, jsem vzal jako úlitbu staroegyptským bohům, že mě snad vyvedou spletitou cestou administrativně zdravotních opatření.

U přepážky jsem se ještě musel chvíli dohadovat s místní úřednicí o tom, zda QR kód v mém mobilu (jako potvrzení odeslání příjezdového formuláře) je OK. Potom už vše probíhalo standardně.

Epilog - dny následující

Alena mě čekala na brněnském letišti a odvezla mě do domácí samoizolace, ze které mě vysvobodil až další negativní test PCR, který jsem pro jistotu ještě doplnil testem na protilátky. I když i odborná stanoviska na výsledky testu na protilátky se liší, absence krátkodobých protilátek mě definitivně uklidnila a cenu za jeho provedení jsem považoval za doplatek staroegyptským bohům.