Havajský deník 2.

Pondělí 7.3.2022

Posnídáme croissanty s marmeládou a v 7:30 vyjíždíme poznávat Maui.

Prvním cílem je nejsevernější místo ostrova, které má poněkud hrůzostrašné jméno "Acid War Zone" (oblast kyselé nebo kyselinové války). Jméno oblast dostala podle věčného "boje" lávy a moře, který na pobřeží vytvořil měsíční krajinu. Stezka z parkoviště vede necelých sto metrů krásně zeleným piniovým lesem, za kterým se otevírá pohled na bizardní skály, jejichž černá barva kontrastuje s azurovým mořem. Pobřeží zde zdobí jednoduchý maják (Nakalele Lighthouse). Od něj pokračujeme ke gejzíru Nakalele Blowhole, který v nepravidelných periodách vytlačují z podmořské jeskyně vlny. 

Z "bojové" zóny se vracíme stejnou cestou zpět na jih. Po 15 km odbočujeme z hlavní silnice k zálivu Kapalua Bay. Tady se projdeme po pobřežní stezce vedoucí převážně křovinatým porostem, kde jsou (podle cedulek) hnízda místních endemických buřňáků havajských (Pterodroma sandwichensis). Vidět je se nám ale nepoštěstilo, a tak se vracíme k autu a pokračujeme směr Lahaima. Zde parkujeme na veřejném parkovišti asi 50 m od kanceláře společnosti Pacific Whale Foundation, která jako jedna z mnoha pořádá plavby zaměřené na pozorování velryb. V kanceláři se registrujeme a když podepíšeme asi třístránkový revers, kde se zavazujeme, že po společnosti nebudeme nic chtít, ať se stane cokoli, dostaneme i lodní lístky. Do vyplutí máme ještě skoro hodinu a tak se schováme do stínu obřího fíkovníku bengalského (banyanu), který zde byl vysazen před 150 lety, a pozorujeme lidi kolem.

Před druhou hodinou a naloděním ještě dostaneme krátkou osvětu, jak se chovat na palubě, a pak vyrážíme. Už asi po 15 minutách vidíme první keporkaky. Už jsme byli na několika podobných plavbách, ale velrybí koncert, který jsme tady viděli násobně překonal všechna dosavadní pozorování i naše představy. Keporkaci jakoby tančili v párech, synchronizovaně vyskakovali, mávali obřími ploutvemi a podle naší průvodkyně i komunikovali s dalšími páry, které podobně tančily opodál. Téměř dvouhodinovou podívanou zakončily velryby svým zpěvem, který nám zprostředkovával  mikrofon spuštěný do moře. Pro nás to byl jeden z největších zážitků, které jsme si z Havaje odnesli. Více fotografií naleznete ve fotogalerii "Koncert keporkaků - Maui".

Do hotelu se vracíme před pátou a před večeří si ještě jdeme užít bazénu a vířivky.

Úterý 8.3.2022

Dnešní den jsme si vyhradili pro ptáčkaření. Specializovaných operátorů jsme na Maui moc neobjevili a všichni nabízeli "jen" pozorování ptáků, což není identické s focením ptáků. Nicméně naše volba padla na specializovanou cestovkou Explore Maui Nature. Dvě dámy z cestovky nás s mikrobusem vyzvedávají u našeho hotelu před osmou a postupně se k nám přidává dalších šest milovnic ptáků. Podle jejich fotovýbavy je mi jasné, že fotografování není jejich prioritou. Obě průvodkyně byly milé a ochotné, ale ukázalo se, že naše výprava je organizována tak trochu jako společenské setkání lidí, kteří mají rádi ptáčky, kteří si rádi sdělují své zážitky a užijí si piknik. Dokážu ale pochopit, že toto zaměření se přizpůsobilo potřebám převažující klientely.

Cestou do NP Haleakala jsme dvakrát zastavili u toalet, potom jsme neplánovaně vyjeli až k vyhlídce do kaldery a až před dvanáctou jsme se dostali na první opravdu ptáčkařskou lokalitu Hosmer´s Grove, kde nejprve proběhl menší piknik a potom... Tady jsme si trochu zpravili náladu, i když načasování pozorování ptáků téměř na pravé poledne bylo "neobvyklé". Fotili jsme hlavně v okolí přírodního kempu a na dvou vyhlídkových stanovištích na opačné straně lesa. Počasí nebylo úplně ideální, ale podařilo se nám vyfotit dva původní druhy, jejichž výskyt je vázán na vyšší nadmořské výšky.

Kolem druhé přejíždíme na druhou ptačí lokalitu Kealia Pond National Wildlife Refuge, což je soustava propojených menších rybníčků poblíž zálivu Maalaea Bay. I tady se nám daří vyfotit několik původních druhů vodních ptáků.

Více fotografií naleznete ve fotogalerii "Havajští ptáci".

Do hotelu se vracíme kolem půl čtvrté a ještě vyrážíme nakoupit do Safeway zásoby na zítřejší celodenní výlet podél severního pobřeží. Po večeři pak si zajdeme k moři užít západ slunce a obdivovat se plachtění kiteboardařů.    

Středa 9.3.2022

Dnes vyjíždíme před sedmou, čeká nás poměrně dlouhá cesta s řadou zastávek "Road to Hana". Když dnes zpětně hodnotím tuto cestu, musím napsat, že je to výborný marketingový tah, jak přitáhnout turisty po klikaté cestě do oblasti města Hana, která nemá tak pohodové pobřeží jako západní pobřeží Maalaea Bay, kde jsme byli ubytováni.

Road to Hana oficiálně začíná na nulté míli silnice 360. Hned na 2. míli zastavujeme kolem osmé hodiny na parkovišti u Twin Falls. Parkoviště (10 USD) slouží jako výchozí bod k asi 200 m dlouhé vycházce k jezírku s dvojitým vodopádem (Lower Falls) a současně 4 km lehkým trekem podél potoka k Upper Falls. Trek k hornímu vodopádu byl bohužel zavřený, takže dvousetmetrový úsek mezi parkovištěm a Lower Falls byl doslova přelidněn. Rozhodně doporučujeme před zaplacením parkovného zjistit, zda je cesta k Upper Falls otevřena.

Jak jsme průběžně zjišťovali na https://www.nps.gov/index.htm, placených parkovišť obecně během doby covidové výrazně přibylo. O důvododech se mohou vést spekulace, ale..

Další zastávka (9. míle) a asi dvoukilometrový, místy dost strmý výšlap starým eukaliptovým lesem. Walikaimoi Ridge Nature Trai nám zpravil náladu. 

Na jedenácté míli zastavujeme za jedním mostem na divokém parkovišti a dost divokou pěšinkou se snažíme dostat k vodopádu, kterých je podél silnice opravdu dost. I tady nás čeká u jezírka dav lidí, kteří mají potřebu se právě zde zvěčnit na selfíčku. Další plánovaná zastávka na 12. míli - vyhlídka Kaumahina West - byla obestavěna stavebními stroji a místo vyhlídky jsme si mohli užít otevřenou veřejnou toaletu. Zastávku Keanea Arboretum na 16. míli z časových důvodů vynecháváme v naději, že Arboretum navštívíme na zpáteční cestě.

Před dvanáctou hodinou (mezi 28. a 29. mílí) se zastavujeme na doporučení USA NA MÍRU v městečku Nahiku-Marketplace a dáváme si dohromady jednu opravdu obrovskou porci grilovaných žeber (25 USD). Výborné. Ve zdejší kavárničce to ještě zapijeme rovněž výbornou místní kávou se specifickým aroma.

Na 32. míli sjíždíme do Wai´anapanapa State Park. Vstup do parku máme předem rezervovaný mezi 12:30 a 15:00. Je to skutečné vyvrcholení dnešního dne. Přezouváme se do vysokých trekových bot a vyrážíme podél pobřeží západním směrem, přecházíme přes dvě černopískové pláže a pak se proplétáme černými zerodovanými skalami porostlými zářivou zelení (sukulenty rodu Schefflera).

Pak ještě jdeme po stezce  východním směrem a zastavujeme se i u dvou historických pohřebišť, která jsou součásti parku. Nakonec nemohu Alenu odtrnout od skalního oblouku, kde vlny pumpují vodu do úzkých šachet, aby následně vyrazil vodní gejzír. Více fotografií naleznete ve fotogalerii "Pobřeží ostrova Maui".

V parku jsme podle odhadu našlápli asi 6 až 7 km a využili celou rezervovanou dobu. Abychom završili "Road to Hana" projedeme ještě ne příliš zajímavým městem Hana a už se vracíme zpět do hotelu. Krátce zastavujeme Pua'a Ka'a State Wayside, kde si návštěvníci užívají hezké přírodní koupací jezírko s vodopádem. V arboretu Keanea mají po 16:00 hodině už zavřeno, takže se do hotelu vracíme ještě před setměním asi o půl šesté.

Čtvrtek 10.3.2022

Tento den jsme měli plánován oddechový čas, ale pan Vrbický nám doporučil znovuotevřený trek Waihe'e Ridge Trail, který je v západní části ostrova ve West Maui Forest Reserve.

Je asi 7 km dlouhý s převýšením cca 500 m. Z parkoviště vyrážíme před půl devátou. První část vede po dost strmé betonové cestě, která končí u nějakých betonových nádrží. Dál se pokračuje po lesní pěšině s výhledy údolí Waihe´e.

Pak les a stín končí a cesta vede otevřeným terénem porostlým nízkou křovinatou vegetací a údolí Waihe´e se zcela otevírá. Prudké klikaté stoupání v druhé polovině cesty nám dává trochu zabrat. Před závěrečným výstupem k mraky zastřenému vrcholu si trochu odfrnknem v eukaliptovém remízku. Poslední úsek jdeme téměř v mracích. Na vrcholu spolu s několika dalšími turisty marně čekáme, že sluníčko vykoukne.

Cesta tam i zpět nám i s přestávkami na focení trvala asi tři hodiny. Vracíme se do hotelu, poobědváme a konečně se vydáváme relaxovat k moři. Prvotní plán je pláž Maluaka, kde by mohly být i karety. Cesta vedoucí k nejbližšímu parkovišti je ale zavřená a my přes opakované pokusy nemůžeme k parkovišti ani oklikou dojet. Volíme tedy variantu b: Makena Beach. Parkoviště u této pláže jsme našli poměrně snadno. Vidíme zde i odtahovku, která průběžně nakládá a odváží vozy, které nemaji za oknem kupon o zaplacení parkovného. Je už dost pozdě a my nechceme improvizovat s hledáním další pláže a tak si zkouším porozumět s parkovacím automatem. Ještě jsem pochopil, že mám zadat SPZ, ale z 8 nabízených možností, jak pokračovat dál, jsem moudrý nebyl. Zastavuji tedy řidiče odtahovky a se zdrceným výrazem ho prosím o pomoc s automatem. Vypadalo to, že řidič vidí automat také poprvé, ale přece jen dokázal rozlišit jemné nuance v nabízených možnostech. Automat tedy schroupnul 15USD (namísto 10 USD které hlásala cedule u vjezdu) a my konečně vyrazili na pláž. Bylo pozdní odpoledne, pláž už byla téměř prázdná. Vlny byly menší než na skalnatém severním pobřeží, ale šnorchlovat se nedalo. Ale i tak jsme si pohověli na slunné pláži a trochu se pohoupali v příbojových vlnách.

Po večeři jdeme ještě nakupovat zásoby, protože zítra ráno se stěhujeme do Kula Lodge ve vnitrozemí a nevíme, jaké možnosti nákupu zde budou.