Havajský deník 4.

Neděle 13.3.2022

Dnes je přeletový den. Posnídáme, dobalíme kufry a cestou na letiště se zastavíme v městečku Pukalani, kde čepujeme benzín a dáváme si lehký oběd ve fastfoodu. Pak už jen vrátit auto, odbavit se a čekat na odlet ve 14:20.

Pár poznámek k přeletům mezi ostrovy:

1. Odbavení. Drtivá většina pasažérů se při přeletech mezi ostrovy odbavuje u stojanových automatů. Pokud si na automat netroufnete nebo automat odmítá vaší platební kartu, pak je tu servisní přepážka, kde se můžete odbavit popř. požádat letištní personál o asistenci. My jsme vyzkoušeli všechny varianty. A automat není opravdu žádný zázrak, zadáte jméno, destinaci, pak vložíte platební kartu a zaplatíte "velká" zavazadla (pokud letíte ekonomickou třídou). Pokud máte na osobu jedno zavazadlo do 23 kg, zaplatíte za něj 25 USD. Palubní zavazadlo do 11 kg je zdarma. Automat vám následně "vyplivne" palubní lístek a identifikační proužek na kufr. Číslo zavazadla máte přímo vytištěné na palubním lístku. Odbavit se můžete i předem on-line, ale tuto variantu jsme nezkoušeli.

2. Doba přeletu. Lodní přeprava osob mezi ostrovy je omezená, naopak letů mezi ostrovy je poměrně dost. Doporučujeme volit dobu přeletu mezi 12:00 a 15:00. V klidu se v hotelu nasnídáte, sbalíte (check-out je v 10:00 až 11:00 hodin), vrátíte auto a na letišti nemusíte čekat víc než dobu nezbytně nutnou. Po příletu na další ostrov si v klidu a za světla přeberete auto a dojedete do vašeho hotelu, kde nebudete muset čekat nebo alespoň dlouho čekat na check-in, který je většinou v 16:00 hodin.

Na Big Island přilétáme ve 14:55. Auto tentokrát máme z půjčovny Alamo. Je to velké SUV Nissan Pathfigter. Hotelový komplex Kona Coast Resort je obrovský a podobně i náš dvoupokojový apartmán s velkou kuchyní a dvěma koupelnami. Určitě by se zde mohlo ubytovat alespoň šest lidí.

Díky dobře načasovanému přeletu nás hned ubytují a my pak jedeme do Safeway nakoupit zásoby na dva následující dny, kdy nás čekají dlouhé celodenní výpravy.

Pondělí 14.3.2022

Dnes jsme si celý den vyhradili na návštěvu Národního parku Hawaii Volcanoes.

Startujeme z hotelu jako obvykle v 7:30 a v 9:45 jsme u hlavní brány do národního parku. Vstupné je stejné jako do NP Haleakala 30 USD. Auto parkujeme u návštěvnického centra, kde hlouček lidí poslouchá výklad místního rangera. My se vydáváme podél východního srázu po stezce Crater Rim Trail. Jakmile mineme Volcano House, kolem kterého je dost lidí, jdeme po téměř liduprázdné stezce. Ta vede kousek od srázu celkem vzrostlým lesním porostem. Občas narazíme na vyhlídky, ale jsme trochu překvapeni - zklamáni, že aktivní kráter je hodně vzdálený.

Výhledy na něj jsou si podobné jak vejce vejci, a tak měním objektiv a fotím zdejší floru a faunu.

Asi po kilometru se stezka stáčí na východ podél severního srázu vedlejšího kráteru Kilauea Iki. Odtud vidíme pár odvážlivců, kteří i přes velké vedro sešli na dno tohoto kráteru a teď hledají úkryt ve stínu. Toto potěšení mít nemusíme, a tak se po dalším kilometru obracíme a na křižovatce scházíme na Kilauea Iki Trail, který zde vede zalesněným srázem. Podle mapy bychom se po něm mohli dostat k parkovišti. Spojnice Byron Ledge Trail, která by nás měla vyvést k parkovišti, je však zavřená, a tak se pokorně vracíme na Crater Rim Trail a asi o půl jedné jsme u auta. Naši trasu s nevelkým převýšením bych odhadl na cca 7 km.

Dalším cílem, odkud bychom snad mohli vidět výrony lávy, je Kilauea Outlook. Z parkoviště na vyhlídku je to asi 500 m. Bohužel ani z této vyhlídky jsme žhavou lávu neviděli. Vracíme se na parkoviště a dáváme si studený oběd.

Trochu zklamaní se rozhodneme zajet na jižní svahy vulkánu směrem k moři. Chvíli popojíždíme, okukujeme abstraktní tvary ztuhlé lávy a pak se vracíme ke kráteru zkusit štěstí u druhé vyhlídky Devastation Trail, o které se zmiňovala slečna u hlavní brány.

Tady je o poznání větší tlačenice než u Kilauea Outlook a silniční i pěší provoz tu řídí policie. Zastavujeme na parkovišti u Devastation Trail a vyrážíme západním směrem za davem zvědavců po uzavřené silnici Crater Rim Drive.

Asi po kilometru je už silnice uzavřena i pro pěší a šipka nás odklání doprava k ohrazené vyhlídce.

Když nasadíme teleobjektiv, skutečně je vidět žhavá láva.

Úterý 15.3.2022

Dnes vyrážíme na naši nejdelší cestu autem na Havaji. Nejprve na východ podél severního pobřeží a pak zpátky ostrovním vnitrozemím se zastávkou na nejvyšší havajské hoře Mauna Kea.

Ale od začátku. Čerpacích stanic na severním pobřeží není moc, a tak jsme raději vzali benzín hned v městečku Waimea. Další naše zastávka  na vyhlídce na Waipio Valley měla být původně asi osmikilometrový trek do překrásného údolí, kde původně sídlili místní králové. Těsně před našim příjezdem však byl vjezd i vstup do údolí pro nerezidenty zakázán z bezpečnostních důvodů. Myslím ale, že pokud máte čas i ta vyhlídka do údolí stojí za těch pár ujetých kilometrů navíc.

Nevelký pobřežní park Laupāhoehoe Point býval kdysi součástí stejnojmenné vesnice. V roce 1946 zde však došlo k tragédii, když vlna tsunami vzala život 19 školákům a 5 dospělým. Dnes je to místo vyhrazené na pikniky, relax a díky svým barevným kontrastům i oblíbené místo fotografů.

Další plánovanou zastávku Hakalau Beach Park jsme podle navigace nenašli a ani místní obyvatelé nám nedokázali poradit. Pokračovali jsme tedy k Akaka Falls. Tady se opakovala situace z Twin Falls. Krátký trek asi 500 metrů k nevelkému vodopádu za účasti davu lidí za 10 USD parkování a 2 x 5 USD vstupné na osobu. K tomu se navíc přidal déšť. Sem nejdeme! Ještě než se z odbočky vrátíme na hlavní pobřežní silnici, tak zastavujeme ve vesnici Honomu, kde dřevěné domky na hlavní třídě připomínají westernové městečko.

Chceme si zajít na kafíčko, ale všechny vhodné obchody mají zavřeno, takže pokračujeme dál. Asis po dvou kilometrech znovu odbočujeme z hlavní a míříme k botanické zahradě Hawai‘i Tropical Bioreserve & Garden. Ještě před ní se zastavujeme v kavárničce What´s Shakin. Zdejší káva však bohužel ani vzdáleně nepřipomína kávičku v Nahiku Marketplace na Maui. A pak už asi po kilometru vstupujeme do botanické zahrady. Myslím, že už jsme jich navštívili poměrně dost ale tato se nám zdála skutečně mimořádná. leží mezi pobřežní silnicí a zálivem Onomea Bay. Po dřevěných chodnících a kamenitých pěšinkách procházíte palmovým hájem, bromeliovým vrškem, koutem anturií a heligonií. Kolem chodníčku vás všude provázejí desítky druhů orchidejí. Vše je přitom navrženo a provedeno tak, že máte pocit, že květiny se na vás hrnou přímo z divoké džungle. Opravdu krásný zážitek.

Jakmile sedáme do auta, začíná opět pršet a tentokrát dost silně projedeme nevýrazným městečkem Hilo a míříme k nejvyšší hoře Havaje. Ještě před odbočkou na Mauna Kea přestává pršet a když dojedem k návštěvnickému centru už krásně svítí sluníčko. V případě, že míříte nahoru do výšky cca 4200 m n.m., pak se doporučuje udělat si zde alespoň půlhodinovou aklimatizační pauzu. Té využíváme k rychlé večeři na stojáka a převlečení do teplého. Teploty se nahoře mohou pohybovat kolem nuly. Nahoru se může jen s autem 4 x 4, ale rangerovi, který to kontroluje se moje angličtina nezdá dost dobrá abych to zvládl i s touto čtyřkolkou. Vrací nás zpět a výjezd nahoru je nám povolen až na podruhé, kdy kontrolu převzal více loajální ranger. Nahoře je vzduch o poznání řidší, ale na pár fotografií to stačí.

Dolů k návštěvnickému centru už dojíždíme za šera. Ranger nám zde změří teplotu brzdových kotoučů. Moc jste brzdili! Takže znovu na parkoviště a půlhodiny nechat zchladnout brzdy. Nikam už nespěcháme tak pokorně poslechneme a se studenými brzdami už za tmy se vracíme do hotelu. Musím se ještě zmínit, že silnice č. 200, po které se vracíme, byla perfektně nasvětlena, takže ani jízda v noci nebyla problém. V hotelu jsme za hodinu a půl.

Středa 16.3.2022

Přelétáme na ostrov Kauai, ale až po 17. hodině. Máme spousty času. Nejprve si užijeme snídani v krásném apartmánu, pak odneseme věci do kufru auta a jdeme se odhlásit. Asi hodinu se pak ještě potloukáme po zahradě rezortu. Jsou zde nějací ptáci, tak se nenudíme. Alena na poslední chvíli objevila nedaleko od našeho hotelu soukromý pobřežní park Shoreline Park, kde se dá projít a popřípadě posedět. Lokalita je malá s několika ruinami starých sídel a sousedí s golfovým hřištěm. Pro naše účely ale bohatě stačí, jsou zde tři stoly s lavicemi, schované ve stínu zeleně a výhledem na moře. Alena dopisuje deník a zkouším hledat ptactvo, které štěbetá v sousedním hájku.

Kolem jedné zbaštíme studený oběd a o půl druhé jedeme na letiště. Předání auta probíhá standardně, při odbavení jsme si poprvé vyzkoušeli automaty. Na Kauai přilétáme ve 17:45 a když odjíždíme z půjčovny do našeho hotelu Kauai Shores je už tma. Rychle se ubytujeme a ještě jedeme nakoupit na zítřejší trek.