Šnorchlařský ráj na ostrově Moorea

Přestože se vám vodní svět více či méně omezuje jen do dvourozměrného prostoru, stojí taková podívaná za to.

Šnorchlování je samozřejmě různé místo od místa. Tak báječné podmínky, jako nabízely příbřežní vody severního pobřeží ostrova Moorea, se však najdou málokde.

Korálové bochánky byly v mělkém moři roztroušeny na obrovské ploše
Nejdůležitější podmínkou dobrého šnorchlování je, existence něčeho zajímavého, na co se lze dívat. Téměř stejně důležité je, aby nám viditelnost pod mořskou hladinou dovolila zajímavé věci vidět.

Obě tyto podmínky splňovalo moře u našeho hotelu mezi Cookovou zátokou a zátokou Opunohu, a to v míře nebývalé. Již několik metrů od břehu se z písčitého dna zvedaly korálové útvary podobné chlebovým bochánkům o průměru asi 3 – 10 m, které se většinou téměř dotýkaly hladiny. Každý takový bochánek byl domovem pro menší či větší množství ryb a dalších mořských živočichů.

Báječné bylo, že díky přiměřeně mělkému dnu, jehož hloubka dosahovala od břehu až po reef stále stejné hloubky kolem 150 cm, se většina rybek pohybovala jen docela mírně pod úrovní očí. Člověk tak nebyl odkázán jen pohled z ptačí perspektivy.

Korálové bochanky pod vodou

Dobrou viditelnost (žádný příboj a téměř nulový příliv a odliv) bych odhadoval asi do 20 – 25 m. Na krátkou vzdálenost (2 – 4 m) v blízkosti korálů byla viditelnost vynikající.

Z dalších pozitiv bych určitě připomněl, že tyto báječné podmínky byly na obrovské ploše, která se táhla v celé šířce pláže (asi 500m) do vzdálenosti více než 500 m od břehu. Příjemné bylo i písčité dno mezi korály. Díky němu bylo možné si klidně stoupnout třeba i půl kilometru od břehu, odpočinout si nebo se kochat pohledem na zelený ostrov, aniž jste se museli obávat poranění o ostré korály nebo naopak o jejich poškození.

Velmi teplou vodu, ve které jsme vydrželi třeba i hodinu, jsme už brali jako samozřejmost.

Ostenec Picassův pár metrů od břehu

První ryby, které jsme potkávali kousek od břehu, byly ostenci. Troufaly si do mělkých vod a svoji potravu hledaly v bělostném písku. Jejich barva, díky které téměř splývaly s pískem, je zřejmě dostatečně chránila před predátory, takže se nemusely vázat na korálové bochánky.

Spodní patro korálů, dutiny a jeskyňky obývali červení okáči. Napočítali jsme zde asi tři druhy těchto poměrně plachých ryb, které se velice rychle schovávaly. Dalšími obyvateli spodního patra, hlavně větších korálových útvarů, byly murény. Překvapilo mě, jak docela blízko se tyto hadovité ryby vyskytují. Kromě menšího druhu murény jsme se zde setkali i s velkou asi dvoumetrovou murénou jávskou.

Murény se někdy tvářily dost hrozivě

Překvapila mě druhová pestrost klípek, které se ladně vznášely v párech kolem korálů. Na rozdíl od okáčů určitě neměly svůj domovský korál, ale pluly od jednoho k druhému. Samozřejmě zde nechyběly ani papouščí ryby a kanicové, i když jejich druhové zastoupení zde bylo oproti jiným navštíveným destinacím poněkud chudší. Viděli jsme i několik druhů ježíků a jehlic.

Je velice těžké počítat ve vodě počet rybích druhů. Pokud ale uvedu číslo 30, tak je to určitě střízlivý odhad.

Žlutých klípek jsem zde napočítal alespoň šest druhů

Vedle ryb jsme viděli i další mořské živočichy - mlže, hvězdice, mořské ježky a další, které bohužel neumím ani obecněji pojmenovat.

Zévy velice citlivě reagovaly na pohyb kolem

Kromě naší hotelové pláže, kterou by bylo možné poznávat a užívat si ji minimálně týden, jsme navštívili i tzv. lagunárium na východním pobřeží ostrova. Přestože jsme si přečetli o těchto atrakcích poměrně dost, realita několikanásobně překročila naši představivost, a to v pozitivním slova smyslu. Základna lagunária byla na malém „motu“ asi 50 m dlouhém a ani ne 10 m širokém, kam nás ze břehu odvezl motorový člun. Asi 5 nebo 6 malých chatek, které byly navíc jakoby přepůleny, sloužily pro převlečení nebo i pro oddych návštěvníků. V jedné poněkud větší chatce byla sprcha, toaleta a kuchyňka, kde jsme si mohli sami připravit kafíčko nebo čaj.

Ostenec nazelenalý patřil mezi větší ryby

Bylo možné půjčit si masku, šnorchl a ploutve, což bylo také zahrnuto v ceně. My jsme však využili naši vlastní výbavu. Ti déle pobývající návštěvníci se mohli projet i na kajaku. V moři pak byl natažen labyrint lan, podél kterých jsme mohli šnorchlovat a kochat se mořským královstvím. Lana měla svůj důvod, neboť mořské proudy zde byly nesrovnatelně silnější než na severu ostrova.

Zlatý hřeb pobytu v lagunáriu však představovalo krmení ryb, které bylo plánováno na 14:00 hodinu. Už 15 minut před začátkem se však začaly až ke břehu stahovat ryby, paryby i mořští ptáci.

Ryby z čeledi pyskounovitých patří mezí druhově nejpočetnější korálové ryby

Když krmení začalo, připadala mi hustota ryb podobná, jak v krabičce na sardinky. Plula zde hejna velkých (asi 60 cm) kraťasů, lagunoví žraločci černoploutví a běloploutví (100 – 120 cm) a rejnoci. Rejnoků jsme se mohli dotýkat. Jejich kůže na břiše byla jako naše pokožka, když ji silně namažete krémem, jemná a hladká. Kůže na hřbetu byla drsnější a u osacu připomínala hrubý smirkový papír. Na chvíli vám to celé připadá jak při stvoření světa, kdy všichni tvorové spolu žijí dohromady v lásce a bratrství. Samozřejmě rybky, které byly v tuto chvíli krmivem, by na to asi měly jiný názor.

Korály byly pro malé modré rybky přrozeným úkrytem

Žraloci byli na dotyk dost rychlí, ale zase až tak moc jsme o fyzický kontakt s nimi nestáli.
Vrcholem krmení byly dvě obří (minimálně dvoumetrové) murény, které se nechaly
od krmiče hladit. Na sebe však vystartovaly dost ostře a rázem byl konec mírumilovné idylky.

Celé krmení mohlo trvat asi 15 minut, ale zanechalo v nás úžasné vzpomínky. Bohužel už na začátku této atrakce nás zradil náš podvodní foťáček Olympus mju 1030SW, a tak se o naše zážitky můžeme podělit už jen slovně. Určitě každému návštěvníkovi Polynésie návštěvu lagunária doporučuji.

Když po dvou dnech dosloužil podvodní foťáček, nezbylo než fotit osvěčeným Nikonem

Šnorchlovali jsme i na ostrově Huahine a v laguně u ostrova Tahaa. Moorea však byla v tomto ohledu nepřekonatelná. Na ostrově Huahine byla výrazně horší viditelnost a hlubší laguna. Ryb zde byl hodně, viděli jsme zde i krásné sasanky s malými klauny. U ostrova Tahaa byla voda křišťálové čistá, ale ryb zde bylo výrazně méně.

Na ostrově Bora Bora jsme nešnorchlovali z důvodu absence mořských živočichů (alespoň u našeho hotelu).

Samozřejmě posledně uvedené srovnání může být značně subjektivní s ohledem na konkrétní navštívené místo, dobu, atd.

Francouzská Polynésie 10/2010