Fotili jsme zoborožce I (asijské druhy)

Při přípravě naší cesty na Borneo jsme objevili, že i Borneo má svoji Velkou pětku, která ovšem není zdaleka tak jednoznačná jako ta africká. A tak vedle bornejských stálic slona a orangutana se další obsazení mění podle sympatií a možná i možností té které cestovní kanceláře. Rozhodně jediným ptačím druhem, který se na tomto seznamu objevoval, byl zoborožec, resp. přesněji dvojzoborožec velký (Buceros rhinoceros). 

Dvojzoborožec velký (Ptačí park KL) Tento velký asijský zoborožec žije kromě Bornea i na Sumatře, Jávě, Malajském poloostrově a v jižním Thajsku. I když není největším bornejským zoborožcem, je díky své velké a pestře zbarvené přilbici asi zoborožcem neatraktivnějším. (mimochodem je i národním ptákem Malajsie).

Poprvé jsme tohoto dvojzoborožce nafotili v německém Vogelparku ve Walsrode. Byl tak blízko, že se do záběru nevešla ani jeho celá hlava.

Dvojzoborožec velký - detail samečka (Ptačí park Walsrode)Na fotografii si můžeme připomenout typické rozlišovací znaky samečka:
- tmavohnědou duhovku
- černý oční kroužek
- černou dělící čáru mezi červenou horní a žlutou spodní částí přilbice.

Další setkání s tímto zoborožcem, které bezprostředně předcházelo naší cestě na Borneo, bylo v Ptačím parku v Kuala Lumpuru. Tady jsme pro změnu nafotili v obří voliéře samičku.

Dvojzoborožec velký - detail samičky (Ptačí park KL) Z tohoto obrázku naopak můžeme vyčíst charakteristické znaky jen o málo menší samičky:
- modrou duhovku
- červený oční kroužek
- absence dělící čáry mezi červenou horní a žlutou spodní částí přilbice.

V Kuala Lumpuru jsme ještě netušili, jak nelehké bude fotit zoborožce ve volné přírodě.  

Na Borneu žije ještě dalších sedm druhů zoborožců. Myslím, že přes výrazné změny krajiny jsou zatím na Borneu dost hojní. Slyšet jejich křik nebo plácání křídel není žádná vzácnost a s lepším dalekohledem je můžete většinou i pozorovat. Problém je ale jejich focení.

Zoborožci na Borneu si navzdory přání fotografů vybírají jako pozorovatelny téměř zásadně ty nejvyšší větve těch nejvyšších stromů. Pokud k tomu přičtete skutečnost, že vyvolený strom může být klidně 50 a více metrů od cesty nebo průseku v džungli, ze kterého můžete fotit, dostanete se k přeponě dlouhé 70 až 100 m.
Na tuto vzdálenost samozřejmě neuděláte detailnější slušnou fotku zhruba 70 cm tvora ani s "pětistovkou".

Fotografii zoborožce vrásčitého (Aceros corrugatus),  jsme pořizovali skutečně na vzdálenost cca 100 m. Rozlišení 36,3 Mpx  u Nikonu D800 sice umožňuje dělat poměrně slušné výřezy, ale současně vytáhne i šum, který je při ISO 800 už nepříjemně viditelný.

 
Dvojzoborožec velký - detail samičky (Sukau - Kinabatangan River) Tohoto krasavce jsme viděli jen jedinkrát poblíž Sukau na řece Kinabatangan. Na obrázku je sameček, který je asi nejpestřejší bornejský zoborožec. Přilbice je jasně červená stejně jako kořen zobáku, jehož barva pak přechází směrem ke špičce přes oranžovou až ke světle žluté. Má výrazný lalok, který je společným znakem zoborožců rodu Aceros. Samička má na rozdíl od samečka celý krk i hlavu černou s výjimkou modře zbarveného laloku a očního kroužku. Její zobák je celý světle žlutý.  

Dorůstá délky asi 70 cm a váží kolem půldruhého kila. Kromě Bornea se vyskytuje i na Malajském poloostrově, na Sumatře a v jihozápadní Kambodži.

Rozhodně nejčastěji jsme se na Borneu setkávali se zoborožcem bělolícím (Anthracoceros albirostris). Několikrát jsme je viděli u řeky Kinabatangan, v rezervaci Tabin a samozřejmě také v Ptačím parku v KL.  

Zoborožec bělolící - sameček (Ptačí park KL)Při jeho fotografování ve volné přírodě se opět projevili fotografické nástrahy, se kterými jsme se moc neporovnali. 

Zoborožec bělolící (Sukau - Kinabatangan River) Na této fotce se usadil téměř kolmo nad naší hlavou a úhel focení je hodně špatný. 

Zoborožec bělolící - sameček a samička (Abai - Kinabatangan River) Zde jsme pro změnu fotili z velké vzdálenosti a proti kontrastní obloze. Fotka postrádá kresbu, ale je z ní patrný rozdíl mezi přilbicí samečka a samičky 

Zoborožec bělolící - samička (rezervace Tabin) Samička zoborožce bělolícího v rezervaci Tabin tentokrát přistála poměrně blízko asi 15 až 20 m, bohužel v dost hustém porostu, který na fotografii zakrývá větší část objektu. Navíc i zde je zřetelný šum. Z této fotky ale můžeme vidět barevnou spodní část zobáku samičky.

Systematika a charakteristické znaky zoborožců

Zoborožcovití (Bucerotidae) jsou samostatná čeleď ptáků z řádu srostloprstých, k jejich nejbližším příbuzným patří např.ledňáčci, vlhy, mandelíci,aj.
Vnějším charakteristickým znakem čeledi je velký, mírně zahnutý zobák, k jehož horní části je přirostlá tzv. přilbice (casque).

Přilbice zoborožce bělolícího Výrazný zobák slouží zoborožcům v boji, čištění peří, budování hnízda, chytání kořisti.
Přilbice je tvořena, podobně jako kravský roh, keratinem.Zřejmě proto je latinský název čeledi odvozen od slova "buceros" = kraví roh. U některých druhů je přilbice sotva postřehnutelná, u jiných je velká téměř jako vlastní zobák. Je vyztužena kostí, a má soustavu komůrek, které slouží jako  
rezonátor / zesilovač jeho volání.
Základní barva peří všech druhů je černá, šedivá, bílá nebo hnědá.
Jasné barvy se objevují na holých částech hlavy, zobáku nebo laloku.
Mají tmavé oči, které rámuje štětinové peří (setae) připomínající lidské řasy.

Řasy zoborožce celebeského Dalším společným znakem této čeledi je srostlý první a druhý obratel. Toto specifikum jim pravděpodobně pomáhá lépe ovládat pohyby hlavy s velkým zobákem (tuto vlastnost nemají pozemní zoborožci).
Jsou monogamní. Samečci jsou vždy větší než samičky. Rozdíly mezi pohlavími mohou být nepatrné, ale u některých druhů může být rozdíl až 15%.
Sexuální dimorfismus se projevuje především ve velikosti zoborožců opačného pohlaví a ve zbarvení hlavy a zobáku.

Podle Susan Myers (Birds of Borneo) je největším ale současně i  nejohroženějším zoborožcem Bornea zoborožec štítnatý (Rhynoplax vigil). Jeho tělo může dosahovat až 120 cm. Pokud k tomu přičteme i délku prodloužených ocasních letek, dostaneme se k celkové délce 160 cm. Jeho specifickým rysem je krátký a rovný zobák. Celou přední část krku pokrývá neopeřená svraštělá kůže. Barva této kůže je jediným zřetelným rozlišovacím znakem samiček a samečků. Sameček ji má červenou, samička lehce namodralou.

Zoborožec štítnatý - samička (rezervace Danum Valley) Podle stejného zdroje naopak nejběžnějším druhem je zoborožec chocholatý (Anorrhinus galeritus). My jsme ho ale viděli rovněž jen jedenkrát, poblíž Sukau.
Obě pohlaví lze rozlišit především podle barvy zobáku. Zatímco samečkův zobák je téměř celý černý, samička ho má žlutý, jen u kořene spodní části je tmavě zbarvený.

Zoborožec chocholatý (Sukau - Kinabatangan River) Oba druhy jsou bohužel foceny z velké dálky se všemi neduhy s tím souvisejícími.

Posledním druhem asijského zoborožce, kterého jsme nafotili ve volné přírodě, byl zoborožec malajský (Anthracoceros malayanus). Tento druh k nám byl na Borneu snad nejmilosrdnější a je to určitě naše nejlepší fotka zoborožce z volné přírody.

Zoborožec malajský - sameček (Sukau - Kinabatangan River) Sexuální dimorfismus tohoto druhu je nejvýraznější. Dokonce tak výrazný, že se ani nechce věřit, že se jedná o jeden druh. Hlava samečka je celá černá s výraznou přilbicí a světle žlutým zobákem, samička má červeně zbarvené oční kroužky a kůži u kořene zobáku. Zobák je tmavě šedý a přilbice jako u samiček většiny druhu malá.

Zoborožec malajský - samička (Ptačí park KL) Námluvy, hnízdění a výchova mláďat

Vlastním námluvám a páření zoborožců předchází pragmatická zkouška spolehlivosti samečka. Měsíc a někdy i déle musí sameček nosit své vyvolené potravu, aby ji přesvědčil, že se o ní a mláďata dokáže postarat, až bude "zazděná" na hnízdě.

Námluvy jsou pak kombinací vzájemného vyvolávání, honění se a plácání se velkými zobáky.

Po spáření věnuje párek zoborožců několik dní výběru nejvhodnějšího místa pro hnízdění. Většinou si vybírají dutinu ve stromu, kterou pak společně vystelou listím, trávou a peřím. Jakmile je vystýlka hotova, vleze si samička do dutiny a směsí vyvrženého jídla, trusu a bláta utěsní otvor tak, aby zůstala jen malá štěrbina, kterou bude moci od samečka přijímat potravu. Celé hnízdo je tak zabezpečeno proti napadení predátory.  

Samička klade vajíčka vždy s několika denním odstupem většinou už v zabezpečeném hnízdě. Mláďata se rodí holá a nevidoucí. Vzhledem k časovému odstupu rození má největší šanci na přežití nejstarší mládě popř. je-li dostatek potravy nejstarší mláďata.      

Zatímco úkolem samičky je zahřívat vejce a udržovat hnízdo v čistotě (veškeré výkaly vyhazuje otvorem ven). Sameček zajišťuje potravu pro celou rodinu.

Jakmile se mláďata po dvou měsících zcela opeří, samička se zobákem proklube ven a začne se podílet na krmení mladých. Mladí jedinci opouštějí hnízdo po čtyřech měsících.

Kromě šesti druhů bornejských zoborožců, se kterými jsme se setkali ve volné přírodě a které jsme představili v předchozím textu, jsme ještě nafotili několik druhů asijských zoborožců ptačích parcích a ZOO.    

ZOO Lešná se zaměřuje spíše na africké zoborožce a tak jsme zde ulovili pouze jediného zástupce těch asijských - samečka dvojzoborožce žlutozobého (Buceros bicornis). 

Dvojzoborožec žlutozobý - sameček (ZOO Lešná) Tento druh volně žije v jižní a jihovýchodní Asii, včetně Sumatry. Na rozdíl od samičky má sameček červenohnědou duhovku a kůže kolem očí je černá.

Z Weltvogelparku Walsrode (DE) jsme si odvezli fotografie dalších tří druhů asijských zoborožců. zoborožce světlehlavého (Aceros leucocephalus), dvojzoborožce hnědavého (Buceros hydrocorax) a zoborožce celebeského (Penelopides exarhatus)

Zoborožec světlehlavý - detail (Ptačí park Walsrode) Zoborožec celebeský - detail (Ptačí park Walsrode) Dvojzoborožec hnědavý - detail (Ptačí park Walsrode) Fotografie z Bird Park v KL jsme už v zásadě představili v první části článku. Na závěr jsme si nechali fotografii zoborožce střapatého (Rhyticeros undulatus) , který žije na Borneu, ale ve volné přírodě jsme ho neviděli.Vyfotili jsme si ho ve fotokoutku, kde návštěvníci měli možnost zvěčnit se s vybranými ptáky.  Tento druh fotek nemám příliš v lásce, ale jinou volbu jsem neměl.

Alena a Zoborožec střapatý - (Ptačí park KL) Na fotografii je samička s jasně modrým neopeřeným lalokem, sameček má na rozdíl od samičky lalok žlutý.

Z fotky je také patrná velikost zoborožce a jeho zobáku ve srovnání s člověkem. Nakonec Aleniny nejisté oči říkají vše.