Tučňáci - nelétaví letci I.

Čím se liší tučňáci od ostatních ptáků?

Myslím si, že žádný jiný ptačí řád z nadřádu letců není tak specifický jako řád tučňáků. V průběhu vývoje se jejich těla maximálně přizpůsobila životu ve vodě a pod vodou, a to na úkor schopnosti létat. Křídla jsou v loketním kloubu a zápěstí srostlá a fungují jako ploutve nebo pádla. Nohy s plovacími blánami jsou umístěny na konci těla a mají funkci kormidla. Tělo má při plavání aerodynamický tvar a klade minimální odpor. Neodlehčené kosti a zavalité tělo usnadňují potápění. Krátké husté opeření dospělých tučňáků spolu s vrstvou podkožního tuku je dokonalou izolací proti vodě a chladu.

Kolik druhů tučňáku v navštívené oblasti žije?   

Podle mých hlavních informačních zdrojů (Avibase, Birdlife, HWB) zde žije 8 druhů tučňáků. Tučňák patagonský a císařský patří do rodu Aptenodytes,  tučňák uzdičkový, oslí a kroužkový jsou z rodu Pygoscelis. Tučňák skalní a tučňák žlutorohý reprezentují rod Eudyptes a rod Spheniscus zde má jediného zástupce - tučňáka magallenského.

Jak velké jsou populace jednotlivých druhů tučňáků?

Informace o počtech jednotlivých druhů tučňáků se zdroj od zdroje liší. Do níže uvedené přehledové tabulky jsem použil aktuální údaje ze zdroje "IUCN Red List"

Jaká je šance vidět tučňáky?

Kolonie tučňáků jsou jedním z hlavních lákadel při plavbách v Jižním ledovém oceánu a myslím, že každá výprava tučňáky stoprocentně uvidí. Otázkou je jen jaké množství, kolik druhů a v jakých podmínkách. Nám se poštěstilo vidět a pozorovat sedm z osmi zde žijících druhů. Jak vyplyne z následující kapitoly, setkání s jednotlivými druhy se lišila jak v množství jedinců tak i v četnosti setkání.

Absolutní počty jednotlivých druhů jsou jen jedním z kriterií, která dávají dohromady míru pravděpodobnosti ten který druh vidět. Některé druhy mají hnízdiště na izolovaných ostrovech, kam většina lodí nejezdí, jiné zase hnízdí hlouběji ve vnitrozemí, kam se "běžný" návštěvník rovněž nedostane a některá hnízdiště neprofesionální návštěvník nemůže navštívit z důvodu ochrany druhu. Některé druhy se z hnízdišť nevzdalují, jiné naopak odplouvají až do míst vzdálených několik tisíc kilometrů. Úspěšnost samozřejmě závisí i na době návštěvy a konkrétním itineráři, který (jak jsme poznali) se může operativně měnit s ohledem na vývoj počasí. My jsme naši úspěšnost setkání shrnuli do další tabulky.:

Zelené políčko představuje lokalitu, kde jsme daný druh skutečně viděli

1/  V dané lokalitě se vyskytuje největší počet hnízdících párů 

Tučňáci rodu Pygoscelis

Naši procházku po místech setkání začneme u tučňáků rodu Pygoscelis. Zástupci tohoto rodu jsou někdy označování jako "brush-tailed penguins" = tučňáci, jejichž ocasní pera jsou dlouhá a tuhá a připomínají plochý štětec. Zcela jednoznačně se od sebe liší zbarvením hlavy, naopak černé zbarvení zadních partií a bílé zbarvení břicha a navazujících partií mají stejné. Všechny tři druhy obývají chladné antarktické a subantarktické oblasti. Tučňáci oslí jsou největší a hnízdí v severnějších oblastech, tučňáci kroužkoví naopak hnízdí v těch nejchladnějších krajích kontinentální Antarktidy. Dalším společným znakem je i stavba hnízda z drobných kamínků všude tam, kde jsou kamínky k dispozici.

Tučňáci oslí (Pygoscelis papua)

Jak je uvedeno v první tabulce, patří tučňáci oslí spíše k méně početným druhům. Přesto to byli právě tučňáci oslí, které jsme na naší plavbě viděli nejčastěji, i když to nebyly ani zdaleka tak obrovské kolonie, v jakých jsme viděli tučňáky patagonské. I v menších počtech o sobě dávali tučňáci oslí svým hýkáním dost vědět. (Právě jejich hlasové projevy byly inspirací k jejich českému pojmenování). 

Důvody proč jsme tučňáky oslí potkávali tak často byly dle mého názoru dva. Předně je to jeden z mála druhů, který obývá celou navštívenou oblast od Falklandských ostrovů až po Antarktický poloostrov a dalším důvodem je skutečnost, že se i mimo období hnízdění zdržují poblíž hnízdiště, nerozprchnou se na otevřené moře.

Falklandské ostrovy jsou domovem asi 40% populace tučňáků oslích. Je tedy přirozené, že jsme na jejich kolonii narazili už při našem druhém vylodění na Saundersově ostrově. Podle dostupných údajů by zde mělo žít více jak 6000 párů. Během naší návštěvy jsme zde neviděli jediné dosud nepřepeřené mládě. Doba vlastního hnízdění zde tedy skončila. Přesto zde tučňáků bylo dost. Viděli jsme je na pobřeží, jak se vrací z lovu, i na samotném hnízdišti, kde odpočívali, opravovali hnízdo nebo se procházeli.

Na Jižní Georgii jsme viděli tučňáky oslí spíš ojediněle např.v Cooper Bay a v Jason Harbour. Na ostrově Prion jsme viděli několik hnízdících jedinců s poměrně malými mláďaty, které se ještě držely u rodiče. Doba líhnutí a péče o mladé trvá u tohoto druhu 3 až 4 měsíce a může být rozložena do poměrně dlouhého období července až ledna. Proto je možné vidět na různých lokalitách různě vyspělá mláďata.

Na Jižních Shetlandách a na Antarktickém poloostrově už tučňácí oslí mezi ostatními druhy jasně dominovali. Na Jižních Shetlandách na nás nejvíce zapůsobila dospívající mláďata na ostrově Aitcho. Sdružovala se zde ve skupinkách bez přímého dohledu jednotlivých rodičů a  byla neskutečně zvědavá.

Nejtěsnější kontakt s těmito tučňáky jsme měli na Antarktickém poloostrově u chilské polární stanice Gonzáleze Videly. Stanice byla tučňáky oslími úplně obležena a my jsme měli jejich hnízda doslova na dosah. Mláďata zde byla dle mého názoru zhruba o 3 až 4 týdny mladší než mláďata, která jsme viděli na ostrově Aitcho. Držela se poslušně v hnízdech pod ochranou rodičů. Tady jsme mohli dobře pozorovat krmení mláďat i permanentní úpravy hnízda doplňováním kamínků (většinou ze sousedních hnízd).

Tučňáci uzdičkoví (Pygoscelis antarctica)

I když je populace tučňáků uzdičkových značně početná, neviděli jsme je zdaleka tak často, jako jejich větší příbuzné tučňáky oslí. Na Falklandských ostrovech tento druh nehnízdí vůbec a na Jižní Georgii jich hnízdí jen několik tisíc. Nicméně na Jižních Sandwichových ostrovech, bezprostředně sousedících s Jižní Georgií, hnízdí tento druh v jedné z vůbec největších tučňáčích kolonií (Ostrov Zavodovski - kolem 1 mil hnízdících párů).

Na Jižní Georgií jsme viděli jen několik osamělých jedinců na pobřeží Cooper Bay a na St. Andrews Bay.

První kolonii tučňáků uzdičkových jsme uviděli až na Point Wild na Elephant Island (Sloním ostrově). Na stejném místě, kde před více jak sto lety museli nedobrovolně trávit více jak 4 měsíce členové výpravy Ernesta Shackletona. Bohužel to však bylo z dálky a za špatných světelných podmínek, neboť velké vlny nám nedovolily se k ostrovu přiblížit.

Na "blízké" setkání s tučňáky uzdičkovými jsme si museli počkat až na další ostrovy Jižních Shetland. Na ostrůvku Half Moon jsme po vylodění mohli vidět dvě oddělená hnízdiště. A na ostrově Aitcho pak větší smíšené hnízdiště tučňáků oslích a uzdičkových.

Tučňáci kroužkoví (Pygoscelis adeliae)

Zástupce tohoto nejotužilejšího druhu rodu Pygoscelis jsme zahlédli jen jednou, a to na Ostrově krále Jiřího ve společnosti tučňáků uzdičkových.

Tento druh má hnízdiště především podél pobřeží kontinentální Antarktidy a hnízdiště navíc mohou být od pobřeží vzdálena několik desítek i stovek kilometrů. Největší hnízdiště (1,5 mil párů) bylo nedávno zjištěno na malém ostrůvku Danger Island u severního cípu Antarktického poloostrova.  Zahřívání vajíček a péče o mláďata je v těchto podmínkách spíše podobné péči tučňáků císařských než starostlivostí předchozích dvou druhů rodu Pygoscelis.