Není tangara jako tangara - III.
V předchozích dvou článcích povídání o tangarách jsme se věnovali dvěma druhově nejpočetnějším rodům z čeledi tangarovitých rodu Tangara a rodu Ramphocelus. Zmínili jsme se rovněž o rozdělení jednotlivých druhů rodu Thraupis do jiných rodů. Samozřejmě se vše týkalo jen druhů, se kterými jsme se na našich cestách setkali resp. se nám je podařilo vyfotit. V tomto článku se budeme věnovat dalším rodům čeledi tangarovitých, jejichž české rodové jméno je tangara.
Rod Tachyphonus
Rod Tachyphonus byl v minulosti druhově poměrně bohatý, genetický výzkum však řadu druhů vyčlenil do nových rodů (např. Islerothraupis, Maschalethraupis nebo Chrysocorypha) a v současné době patří do tohoto rodu pouze tři druhy.
Rodové jméno Tachyphonus pochází z řeckého slova takhuphonos a znamená doslova "rychle mluvící".
Tangara chocholatá (Tachyphonus coronatus)
Coronatus je latinského původu a znamená "mající korunku".
Tato tangara je prakticky celá tmavomodrá, při dobrém osvětlení má kovový lesk. Výjimkou je velice uzounký pás rubínově červeného peří na temeni hlavy. Horní čelist zobáku je tmavě šedá, spodní světle šedá. Oči jsou černé.
Tangara chocholatá (Tachyphonus coronatus) žije na okrajích pralesů, plantážích i příměstských zahradách. Její areál je zejména jihovýchodní Brazílie, východní Paraguay a severovýchodní Argentina. My jsme ji viděli několikrát v Brazílii ve státním parku Intervales a v zahradě Folha Seca u města Ubatuba.
Sameček tangary chocholaté (Tachyphonus coronatus) je velice podobný se samečkovi tangary černé (Tachyphonus rufus) a tangary červenoramené (Tachyphonus phoenicius), jejichž identifikačními znaky jsou dost malé (tudiž přehlédnutelné) bílé respektive červené skvrny na rameni. Rovněž samičky tangary chocholaté a černé jsou si dost podobné (viz fota). Hlavní rozdíl vidím odlišném - šedohnědém zbarvení hlavy tangary chocholaté.
Tangara černá (Tachyphonus rufus)
Tangara černá je největší z tangar rodu Tachyphonus, může měřit až 19 cm. Samička má rezavohnědou barvu, spodní partie jsou světlejší, konce letek jsou tmavohnědé.
Areál tangary černé (Tachyphonus rufus) zabírá středovýchod Brazílie, východ Paraguaye, severovýchod Argentiny a pobřežní oblasti Venezuely, Kolumbie, Ekvadoru a Peru. Přestože většinu populace najdeme v nadmořské výšce kolem 1500 m , jedinci tohoto druhu byly spatření až ve výškách kolem 2700 m. Naše tangara je z Kolumbie ze zahrady Araucana Lodge v Západních Andách (cca 1600 m n.m.).
Rod: Iridosornis
Jediným zástupcem tohoto rodu je druh Tangara zlatotemenná (Iridosornis rufivertex) Rodové vědecké jméno Iridosornis pochází z řečtiny (iris = duha, ornis = pták).
Tangara zlatotemenná (Iridosornis rufivertex)
Tangara zlatotemenná (Iridosornis rufivertex) je dalším druhem, který zdobí temenní proužek. Je zlatavě žlutý a má eliptický tvar. Kromě této ozdoby je hlava, včetně hrdla a týlu černá. Prsa, břicho i záda mají tmavomodrou barvu. Barva křídel a ocasu je kombinací světle modré a černé. Podocasní peří je hlavním rozlišovacím znakem jednotlivých poddruhů, bývá tmavomodré popř. může být zbarveno různými odstíny kaštanové.
Tato patří mezi vyloženě vysokohorskou faunu. Žije v lesnatých horských oblastech v nadmořských výškách od 2 2250 m do 3800 m od sevrozápadní Venezuely přes Kolumbijské Andy až do hor Ekvadoru.
Současná systematika rozlišuje v současné době čtyři poddruhy. My jsme viděli u cesty k hotelu Termales del Ruiz v nadmořské výšce cca 3500 m poddruh Iridosornis rufivertex rufivertex. Bohužel fotografie je pořízena z velké vzdálenosti, což se podepsalo na její kvalitě.
Určitou barevnou podobnost s tímto druhem najdeme i u ostatních čtyř druhů tangar rodu Iridosornis. Nejvíce podobný je druh tangara zlatopruhá (Iridosornis reinhardti). Ta se liší tvarem zlatavého proužku na hlavě, který (na rozdíl od tangary zlatotemenné ) barevně spojuje obě tváře přes temeno hlavy.
Druhové vědwecké jméno rufivertex pak pochází z latiny (rufus = červenavý, vertex = koruna).
Rod: Stephanophorus
Podobně jako předchozí rod i rod Stephanophorus má jen jediného druhového zástupce. Rodové jméno pochází z řečtiny Stephanophorus (stephane = diadém, phoros - nosit),
Tangara diamantová (Stephanophorus diadematus)
Jednou z největších tangar, které jsme viděli byla tangara diamantová (Stephanophorus diadematus). Dorůstá délky téměř 20 cm. Dominantní barvou je sytá modř. Hlavu zdobí černá maska kolem očí zasahující i bradu a čelo. Za čelem začíná bílý temenní proužek táhnoucí se až do týla. Mezi černým čelem a bílým temenním proužkem je malá chocholka z červených pírek.
Žije na otevřených biotopech a okrajích lesů v jihovýchodní Brazílii, Uruguayi, severovýchodní Argentině a západní Paraguayi. My jsme ji viděli ve státním parku Intervales v Brazílii.
Druhové vědecké jméno diadematus pochází z latiny a znamená "nosící diadém".
V přírodě je tento druh jen těžko zaměnitelný.
Rod: Anisognathus
Všechny druhy rodu Anisognathus žijí horských lesích často v nadmořských výškách nad 3000 m. Díky tomu si v angličtině zasloužily přívlastek "horská tangara = mountain tanager". Rodové jméno Anisognathus pochází z řečtiny (anisos = nerovný, proměnný; gnathos = spodní čelist. Ze sedmí druhů se nám podařilo nafotit čtyři druhy.
Tangara jižní (Anisognathus somptuosus)
Spodní partie tangary jižní (Anisognathus somptuosus) jsou jasně žluté, stejně jako poměrně široký temenní proužek sahající až do týlu. Ostátní partie hlavy jsou černé. Zbarvení zad je různé u jednotlivých poddruhů, může být zelené, zelenočerné nebo černé. I zbarvení křídel se u jednotlivých poddruhů liší. U všech je však typický modrý trojúhelník, který tvoří malé a střední krovky. Letky a ocasní pera jsou černé s lemováním v různých odstínech modři.
Tento druh, jehož druhové jméno somptuosus pochází z latiny (sumptuosus = extravagantí) žije na okrajích horských lesů v nadmořských výškách 900 až 2600 m. Jeho teritoriem je severozápadní Venezuela, kolumbijské a ekvadorské Andy a severní část peruánských And.
Osm poddruhů se liší (jak už bylo řečeno) zbarvením zad a odstínem modři na křídlech. Měli jsme možnost pozorovat tento druh jednak v rezervaci Rio Blanco v Centrálních Andách Kolumbie a to v nadmořské výšce cca 2300 m. Podle černých zad a lokality se jedná o poddruh Anisognathus somptuosus cyanoptherus. Stejný poddruh jsme viděli v rezervaci Belavista na severu Ekvadoru.
Velice podobným druhem je Anisognathus flavinucha, který žije na jihovýchodě Peru a v Bolívii. Jeho žlutý proužek na hlavě je však menší a je až na týlu.
Tangara velehorská (Anisognathus melanogenys)
Tato tangara je kolumbijský endemit, který žije výhradně v horských lesích pohoří Santa Marta na severovýchodě Kolumbie. Obvykle v nadmořských výškách od 1200 do 3200 m.
Tangara velehorská (Anisognathus melanogenys) má spodní partie jasně žluté. Tváře, s výjimkou žluté skvrny u oka, jsou tmavomodré až černé. od kořene zobáku až k týlu se táhne světle modrý temenní proužek. Záda, křídla a ocas jsou modré.
Tangara velehorská (Anisognathus melanogenys) je značně podobná s poddruhem tangary slzavé (Anisognathus lacrymosus lacrymosus), který však žije v Peru.
Tuto tangaru jsme nafotili za značně nepříznivých světelných podmínek u cesty k Mt. Kennedy v nadmořské výšce cca 2800 m.
Tangara červenobřichá (Anisognathus lunulatus)
Jedna ze dvou druhů tangar rodu Anisognathus, která nemá žluté spodní partie ale jasně čevené. Horní část zad a prsa jsou černé, stejně jako hlava, kterou však zdobí jasně červená skvrna ve tvaru půlměsíce v záuší. Spodní část zad, kostřec a svrchní krovky ocasní mají leskle modrou barvu. Podobně modrou barvu mají krovky na křídlech. Tato pírka tvoří na křídlech modré "zrcátko". Podocasní peří je černé.
Ze všech tangar rodu Anisognathus žije v nejvyšších nadmořských výškách (2200 - 3900 m), na okraji vysokohorských pralesů až na hranici parama v západní Venezuele, Kolumbii, Ekvádoru a v severním Peru. "Náš" poddruh tangary červenobřiché (Anisognathus lunulatus erythrotus) jsme nafotili v zahradě hotelu Termales del Ruis v Centrálních Adách Kolumbie v nadmořské výšce 3500 m.
Tento druh tangary byl dříve poddruhem tangary Anisognathus igniventris lunulatus. S tangarou (Anisognathus igniventris), která žije v horách jižního Peru a Bolívie, má také nejvíc společných znaků. Liší se zbarvením velkých křídelních krovek a podocasního peří.
Vědecký druhové jméno lunulatus je odvozeno od červené skvrny ve tvaru půlměsíce na hlavě (lunulatus = ve tvaru půlměsíce). Původní igniventris pak ohnivé barvy břicha (ignis = oheň, venter = břicho). České druhové jméno je podle systému Biolib složeno neobvykle ze tří slov tangara červenobřichá černobřichá, Avibase v současné době pro jistotu u tohoto druhu neuvádí žádné české druhové jméno. V tomto článku jsme se raději přidrželi označení tangara červenobřichá, platného před osamostatněním druhu.
Tangara slzavá (Anisognathus lacrymosus)
O tangaře slzavé (Anisognathus lacrymosus) resp. o poddruhu Anisognathus lacrymosus lacrymosus jsme se zmiňovali už u tangary velehorské (Anisognathus melanogenys). Dospělí jednici mají horní partie šedomodré až olivově šedé. Spodní partie jsou dle poddruhu žluté až oranžové. Tváře mají u všech poddruhu tmavší hnědošedý odstín, který kontrastuje s typickou žlutou skvrnou u oka a na zadní části krku.
Tyto tangary obývají vysokohorské oblasti And od severozápadní Venezuely přes Kolumbii, Ekvador až do centrálního Peru. Zdržují se v nadmořských výškách od 1800 do 3800 m /až na hranici Parama.
Druhové vědecké jméno lacrymosus je latinského původu a a znamená slzavý.
Aktuálně je dle HBW 9 poddruhů, ale některé zdroje uvádějí dokonce 11 poddruhů. Většina poddruhu se kromě zeměpisné dislokace liší jen odstínem především spodních partií. Výjimkou je již zmiňovaný Anisognathus lacrymosus lacrymosus, který nemá žlutou skvnu na krku. a poddruh Anisognathus lacrymosus pallididorsalis, který má horní partie, křídla i ocas světle šedavé. Našim úlovkem byl v zahradě hotelu Termales del Ruis v Centrálních Adách Kolumbie v nadmořské výšce 3500 m poddruh Anisognathus lacrymosus olivaceiceps.
Rod Pipraeidea
Rodové jméno Pipraeidea vzniklo jako složenina dvou řeckých slov pipra = rodové jméno pro pipulku a eidos = podobný. Rod zastupují tři druhy.
Tangara sp. (Pipraeidea darwinii)
Tangaru (Pipraeidea darwinii) jsme vyfotili už v roce 2011 v severní Chile jako jednu z našich prvních tangar. Tangaru jsme nejprve zařadili jako tangaru modrožlutou (Thraupis bonariensis), což bylo správně. Se změnou rodového jména jsme tangaru překřtili na Pipraeidea bonariensis, ale už jsme nepřihlédli k tomu, že z původního Thraupis bonariensis vznikly dva samostatné druhy. Ani nyní nám není zcela jasné zda se jedná o samostatný druh tangary (Pipraeidea darwinii) - bez českého druhového jména (zdroj: HBW a Bird Life International, Biolib) nebo tangaru modrožlutou (Pipraeidea bonariensis) - (zdroj The CornellLab of Ornitology, eBird). Vzhled k tomu, že jsme se doposud přidržovali prvního zdroje, bude jim i v tomto případě.
Sameček tangary (Pipraeidea darwinii) má prsa, břicho a podoocasní peří žluté. pomněnkově modrou hlavu (včetně krku) s černou maskou. Horní partie jsou olivově zelené, peří krovek, letek i ocasní pera jsou černá s modrým lemem. Samička má hlavu šedou bez masky. Ostatní části těla mají stejnou barvu jako sameček ovšem ve světlejších odstínech.
Domovem tangary (Pipraeidea darwinii) jsou západní svahy And především v Peru a v severním Chile. Ji možné ji vidět v křovinatých porostech, na polích i okrajích vesnic v nadmořských výškách od 3000 do 3500m. Naši fotografii jsme pořídili u města Putre v severním Chile, v nadmořské výšce cca 3500 m.
Pokud uvidíte tuto tangaru v Chile, nemůžete ji zaměnit s žádným zde žijícím druhem. Velká podobnost je samozřejmě s již zmiňovaným druhem Pipraeidea bonariensis, zvláště pokud se nepodaří (jako mně) zdokumentovat zadní partie tangary.
Rod Hemithraupis
Rodové jméno Hemithraupis pochází z řečtiny: hemi = poloviční, Thraupis = trangara (přeneseně). Do rodu patří pouze 3 druhy a 21 poddruhů.
Tangara červenokápá (Hemithraupis ruficapilla)
Tangara červenokápá (Hemithraupis ruficapilla) se na první pohled typově liší od doposud představených druhů a to především tenčím a delším zobákem
Snímek Hemithraupis ruficapilla ruficapilla jsme pořídili ve státním parku Intervales v jihovýchodní Brazíli
Druhového jména Ruficapilla pochází z latiny: rufus = červený, capillus = vlasy/ (barva hlavy).
Tato tangara je brazilský endemit,který žije na okrajích atlanského deštného pralesa, v sekundárním lesním porosut, na plantážích i ve stinných parcích podél atlantského pobřeží Brazílie, mezi provincií Bahia na severu a Rio Grande do Sul na jihu.
Obvykle žijí v párech, v rodinných společenstvích nebo menších hejnech, nezřídka smíšených s jinými ptačími druhy. Živí se převážně drobnými členovci, ovoce jen okrajově.
Jedná se o menší druh tangary (13 cm). Sameček má téměř celou hlavu načervenale kaštanovou korunu, jen zadní část tváří a boční části krku jsou žluté. Horní část prsou má světle kaštanovou barvu. Spodní část prsou a břicho je ve střední části světle žluté, po stranách však žlutá přechází do olivově šedé. Podocasní peří je žluté. Týl a záda jsou olivově žlutavé, kostřec je světle kaštanový. Svrchní ocasní krovky jsou olivově žlutavé, ocasní pera a peří na křídlech jsou tmavě šedá s širokým olivovým lemováním.
Samička má horní partie kostřece olivově zelená, s nezřetelným krátkým nažloutlým superciliem, úzkým žlutým očním kroužkem. Krk, hrdlo a prsa jsou žlutavé. Břicho, ocasní peří a peří na křídlech je stejné jako u samečka.
Poddruhy: Dva poddruhy. Hemithraupis ruficapilla ruficapilla a Hemithraupis ruficapilla bahiae.
Podobné druhy: Samečka díky kaštanové hlavě zaměnit nelze, samičky všech tří druhů rodu Hemithraupis jsou si ale velice podobné a jejich určení bych určitě nechal na místním odborníkovi, zvláště v oblastech, kde se jejich teritoria výskytu mohou překrývat.
Rod Trichothraupis
Rodové jméno Trichothraupis pochází z řečtiny: thrix = vlasy, Thraupis = tangara. Do rodu patří pouze jeden druh.
Tangara čtyřbarvá (Trichothraupis melanops)
Zatím poslední tangara z čeledi tangarovitých, kterou máme v našem fotoarchivu, je tangara čtyřbarvá (Trichothraupis melanops). Snímek jsme pořídili ve státním parku Intervales v jihovýchodní Brazílii.
Původ druhového jména: Melanops pochází z řečtiny: melas = černý, ops = obličej, tvář.
Geografické rozšíření: Dvě oddělené populace. Horská / západní obývá východní svahy And of severního Peru až po jih Bolívie a nejsevernější číst Argentiny. Nížinná / východní je v jihovýchodní Brazílii, severovýchodní Argentiny a východní Paraguaye.
Biom: Horská populace v Andách obývá zejména prosvětlené mýtiny s nízkým podrostem okraje deštného pralesa v nadmořských výškách od 1000 do 1700 m. Nížinná populace na východě žije převážně v otevřených nižších porostech, na okrajích lesů popř. v sekundárních lesích ve výškách již od 300 do 1500 m.
Společenské chování, potrava: Obvykle žijí v párech , ale při hledání potravy jsou často vidět ve smíšeném hejnu s jinými ptačími druhy.
Živí se převážně živočišnou stravou (brouky, motýly, larvami vos,..), někteří jedinci se však zaměřují na rostlinou stravu (ovoce, semena) a někteří jedinci obě složky kombinují.
Popis a identifikace: Středně velký druh tangary (16 cm). Hlavu samečka zdobí černé peří, které se táhne od čela a kořene zobáku až do příuší a tvoří černá maska. Další ozdobou samečka je žlutý temenní proužek, který je někdy dost nevýrazný (např. na naší fotce). Zadní část hlavy, krku a horní partie včetně horních ocasních krovek jsou olivově šedé. Křídla a ocasní pera jsou černá. Šedé hrdlo a horní část prsou mají skořicový nádech stejně jako podocasní peří. Zbývající část spodních partií je šedavá.
Samička je podobna samečkovi, nemá však ani masku ani temenní proužek. Hlava a horní partie zad jsou tmavější než u samečka, naopak skořicový nádech na šedých spodních partiích je intenzivnější.
Poddruhy: nejsou
Podobné druhy: Černá maska a žlutý temenní proužek jsou natolik specifické, že záměna identifikace samečka je málo pravděpodobná. Naopak samičku lze snadno zaměnit s několika druhy tangar.