Myslím že asi sedm kilometrů jsme šli v dlouhých pláštěnách za silnéo deště a větru. Pláštěnky jsme si při chůzi do kopce permanentně přišlapovali, proti nám se valily proudy vody. Nebylo hde si oddechnout, přestože jsme cestou míjeli několk…
více
Myslím že asi sedm kilometrů jsme šli v dlouhých pláštěnách za silnéo deště a větru. Pláštěnky jsme si při chůzi do kopce permanentně přišlapovali, proti nám se valily proudy vody. Nebylo hde si oddechnout, přestože jsme cestou míjeli několk přístřešků. Silný vítr totiž stáčel déšt i pod jejich střechy. Kousek za křížením cest u Layang Layang Hut jsme se schovali před větrem a sndli jablko a jedno vejce. To byla naše denní dávka, kterou jsme byli schopni do sebe dostat. Asi jsme nebyli jediní co zde svačili protože místní krysy byly tak otrlé, že se nám přímo otírali o boty a čekaly, jestli nám něco upadne od úst. Do cíle jsme dorazili po 9 hodinách, promočení a vyčerpaní jako snad doposud nikdy.